V pondělí 16.4. v 10:00 se spustila online soutěž Souboj čtenářů 2018. Stejně jako v předchozích ročnících i my jsme dostali 25 otázek z 5 knih, na něž jsme museli co nejpřesněji odpovědět. Doufáme, že se nám soutěž vydaří. I kdybychom se neumístili na prvních 5 postupových místech, rozhodně jsme se naučili spoustu nového. Někdy je prostě nutné upřednostnit zájmy celé třídy nad své vlastní. A co slíbím na začátku, dodržím i na konci. Jsme i velmi rádi, že nám přišla na pomoc spolužačka z vedlejší třídy, tím nám nejen pomohla, ale i ukázala, že má v sobě hodně síly i odvahy jít do soutěže úplně s cizí třídou. Za to děkujeme. 6.A

Po soutěže jsme sepsali i krátké zamyšlení, třeba pomůže dalším šesťáků.

Vojta: Prvních 10 min. jsem byl docela v klidu, protože jsem si řekl, že máme dost času. Začal jsem se obávat až na konci a měl jsem zvláštní pocit. Trochu strach, že to nestihne.

Anička: Myslela jsem si, že tam budou těžší otázky. Já jsem četla jednu knihu, ale věděla jsem odpověď na poslední otázku z jiné knihy. Jenže jsem si nebyla úplně jistá, tak jsem to radši nechala na těch, co tu knihu četli.

Kačka:  Klepaly se mi trochu ruce u zapisování odpovědí. Asi bych změnila taktiku zapisování. Hlavně ať nejsme poslední.

Amča: než soutěž začala, byla jsem ve velkém stresu a věděla jsem, že to celé pokazím. Ujaly jsme se psaní, já a Kačka a strašně se nám pletla písmenka.

Jola: zmatek, nervozita na začátku, hrozný zmatek. A při psaní se nám klepaly ruce, a přece to tak rychle uteklo. Nakonec se nám ulevilo, že to máme za sebou. Změnila bych určitě spolupráci a lepší komunikaci. U počítače by měl už od začátku sedět jeden a zapisovat odpovědi.

Adam: Dobré bylo to, že jsme knihu četli už v únoru a měl jsem dostatek času na přečtení celé knihy.

Lucka B.:Pocity: já to pokazím. To dáme, Panebože už dneska? Já se bojím. Negativa: čas Doporučení: Psát si data, nepanikařit

A – mi:  Ježíš, tak dělejte! Piš lépe! Máme jen 10 minut, nestihnem to! Doporučení: důležité spolupracovat a z toho plyne dobře rozdělit práci

Amálka: Než soutěž začala, tak jsem byla ve stresu. Myslím, že ve stresu jsme byli všichni, protože nikdo nevěděl, do čeho jde. Je to jako vstoupit do neznáma, ale jen myšlenkami samozřejmě. Všichni jsme se překřikovali. Každý jsme měli jiný názor, ale nakonec jsme pracovali všichni.

Filip: Nebyl jsem moc ve stresu, ale chtěl jsem odpovídat dobře. Dalším šesťáků bych poradil, aby ten, kdo dostane třeba i knihu, která se mu nelíbí, ji dočetl a udělal zápisky .

Tomáš: Doporučil bych pro příště, přečíst si i desky knihy – jako třeba informace o autorech.

Eliška: než soutěž začala, docela jsem se bála a vůbec jsem si nedokázala představit, jak to bude probíhat. Najednou to začalo. Ty otázky se mi na první pohled zdály celkem těžké, ale naštěstí jsem hned první věděla. Když uplynulo 30 min. a my soutěž dokončili, oddechla jsem si a byla jsem ráda, že to máme za sebou. Na druhou stranu jsem měla pocit, že máme hodně věcí špatně. Kdybychom si to mohli zopakovat,bych změnila to, aby se všichni přestali překřikovat a abychom více spolupracovali.