V pátek 10. 11. si mohli žáci obou šestých tříd „na vlastní kůži“ zkusit, jak se asi žije našim nevidomým spoluobčanům.

„Na začátku jsme si na oči museli dát šátek, abychom paní spisovatelku neviděli, protože potom s námi mluvila a měli jsme si ji představit podle hlasu. Když jsme si sundali šátky, vyprávěla nám o svých knihách, které píše pro malé děti  - Není moře jako moře a Narozeninová kočka. Mluvila o svém slepém tchánovi, kterému doma říkají dědeček.“ Anička DICKMANN

 „Po chvíli jsme si zavázali oči a zkoušeli věci, co dělají nevidomí lidé. Přišlo mi to velmi těžké, např. nalít hrnek tak, abys ho nepřelil a hlavně to bylo hrozně nepříjemné. Neumím si představit být nevidomá.“ Kačka BUŠTOVÁ

„Naučil jsem se, jak pomoci slepým, když mají něco vyššího před hlavou. Nejlepší bylo, jak jsme si mohli vyzkoušet psát a číst ohmatáváním poslepu.“ Dan FUŤKO

„Měli jsme si poslepu vystřihnout čtverec, kruh a další tvary a pak z modelíny vyrobit nějaké zvíře. O přestávce jsme si mohli vyzkoušet chodit se slepeckou holí a prohlédnout si Braillovo písmo.“ Larisa BAKLAGA

„Před naléváním vody do hrnečku nám paní Vítková řekla, že je to těžké i pro nevidomé a proto mají „laděnku“, což je zařízení, které začne pípat při moc vysoké hladině.“ Jakub STIBŮREK