Představte si, že jste na ulici zahlédli třeba kapitána Nema, nebo slavného Jirotkova sluhu Saturnina, nebo dokonce Harryho Pottera! Co byste dělali? Asi byste si pomysleli, že se vám něco zdá…a co teprve, kdyby se na ulici takové postavy vynořily hned dvě! A dokonce by mezi sebou začaly hovořit a vedly by spolu dialog… říkáte si, co by si asi tak povídaly takové postavy z knih? Těžko říct, můžeme jen hádat a fabulovat. A přesně to byl úkol k zamyšlení a zpracování pro žáky osmých ročníků v rámci hodiny literatury.
A možná vás to překvapí, jejich nápady na dialogy postav a/nebo dokonce autorů knih, románů či básní s postavami byly opravdu mnohdy velmi originální. A protože se snažíme, aby práce žáků měla přesahy nejen do jiných předmětů, ale aby také upevňovala v žácích dovednosti a znalosti, které se jim budou hodit v budoucím životě, v zaměstnání a v praxi, nechali jsme je jejich texty zpracovat nejen písemně (tedy ručně), ale také na počítači v dokumentech office/word, aby se žáci současně (spolu s gramatikou a vyjadřováním myšlenek) učili správně formátovat, používat různé druhy písem, kontrolovat po sobě své vlastní chyby a pracovat s nástrojem oprav textového dokumentu atd.
Díky skvělé spolupráci mezi předměty český jazyk a informatika v 8.ročnících (díky, Jindřiško!) vám tak můžeme představit opravdu samostatný, profesionální a tvůrčí výstup našich žáků. Pokud si chcete pár z nich přečíst, tady jsou!
Pavla Charvátová
Jana Eyrová a Vodník
Jednou takhle na samotě mezi městem a vesnicí. Vodník si sedl na pařez a stýská si: „Ach jo, proč je život tak nespravedlivý?“ Jana přijde náhodou na stejné místo a zeptá se ho: „Proč jsi tak smutný, vodníku?“ Vodník odpovídá: „Lituji toho, co jsem udělal, a kdo vlastně jste?“ „Jmenuji se Jana Eyrová a můj život dříve nebyl úplně růžový,“ představí se mu Jana. Vodníka její slova zaujmou a zeptá se: „Co se Vám stalo?“ Jana vodníkovi vypravuje o svém životě: „Měla jsem velmi krušný život, zemřeli mi rodiče a byla jsem sirotek. Dospívala jsem v Lowoodském ústavu a poté jsem tam pracovala jako vychovatelka.“ Vodník velmi zaraženě řekne: „Je mi Vás líto, Jano.“ „To nemusí,” odpoví vodníkovi Jana a pokračuje, „našla jsem si manžela a jsem již šťastná. A co se stalo Vám, vodníku?” Vodník stručně vylíčil Janě svůj smutný příběh: „Chtěl jsem se pomstít své ženě za to, že šla navštívit svou matku a nevrátila se ke mně, tak jsem zabil naše dítě.” Jana zděšeně vyslechla vodníkova slova a zakřičela: „Ty vrahu!” A utekla.
Natálie Ferencová, Jan Sumarta, 8.A
Jana Eyrová a D´Artagan
„Ahoj, co tu děláš?“ zeptal se D’Artagan. „Dobrý den, to vám řeknu, až mi řeknete, kdo jste?“ odpověděla Jana: ,,Já jsem jeden ze slavných mušketýrů!!!“ „Ach tak, omlouvám se. Jinak, co tu dělám? Bydlím kousek odtud. Co vy tu děláte? A kde máte zbylé 3 mušketýry?“ vyptávala se Jana. „Já jsem tu na procházce a zbylé mušketýry jsem snědl.“ Jana se zděsila. „No dobrá… A co vůbec dělá takoví, mušketýr? Tedy krom toho, že jíte jiné.“ „No, my jíme, pijeme a kouříme a copak děláte vy?“ „Momentálně nic, ale byla jsem učitelkou, kdysi i žačkou Lowoodského ústavu. Jak jste se stal mušketýrem?“ Zeptala se Jana a D’Artagan hrdě odpověděl: „No, mušketýrem se člověk musí prostě narodit. A co je to vlastně ten Lowoodský ústav?“ zeptal se D’Artagan. „Ústav, do kterého mě zavřela teta, paní Reedová s tím, že neposlouchám a špatně se chovám. Pravdou bylo, že mě její syn šikanoval a její 2 dcery mnou opovrhovaly.“ řekla a zesmutněla. „Je mi vás líto, všechny je vyvraždím!“ slíbil D’Artagan.
Napsali pod pseudonymy: Ježdíková, Michalčík, 8.A
Jana Eyrová a Jane Austenová – rozhovor
Jana Eyrová a Jane Austenová se potkaly na náměstí v Praze.
Jana se zeptá Jane: „Dobrý den, nevíte, jak se dostanu do Národního muzea? Jsem poprvé v Praze.“ Jane odpovídá: „Dobrý den, já půjdu s vámi, máme stejnou cestu.“ Jana vykřikne: „To je SUPEEER!“ Jdou do muzea a povídají si o životě.“ Jane se ptá: „A odkud jste?“ Jana říká: „Bydlím na Karlštejně s rodinou.“ Jane odpoví: „To je super, já bydlím na anglickém venkově, ale do Prahy jezdím často. Jaké jsi měla dětství?“ Jana říká: „No, ne moc dobrý, hádala jsem se s rodinou, udělala jsem několik průšvihů a skončila jsem v Lowoodském ústavu.“
Monika Novotná a Aneta Fialová, 8.A
Karel Jaromír Erben a Polednice
Karel Jaromír Erben seděl ve své oblíbené hospodě a dával si knedlo-zelo-vepřo. Když na hodinách odbila dvanáctá hodina poledne, rozletěly se dveře dokořán a ve dveřích se zjevila Polednice. Polednice se chvíli rozhlížela po hospodě. Po chvíli váhání se rozhodla přisednout si ke Karlu Jaromíru Erbenovi. Polednice přistoupila ke stolu a zeptala se: „Mohu si k vám přisednout?“
„Ale jistě,“ odpověděl Karel J. Erben
Polednice se tedy posadila. Hned jak si sedla, přišel k nim číšník.
„Co vám mohu nabídnout?“ zeptal se číšník.
Polednice odpověděla: „Dala bych si jedno pořádně vychlazené pivo.“
Karel J. Erben jí rychle do toho skočil a zeptal se: „Mohl bych vás pozvat na sklenku slivovice?“
„Jistě, ráda si s vámi dám,“ odpověděla Polednice.
„Takže, jedno pivo a dvě slivovice?“ ujišťoval se číšník.
„Přesně tak,“ přikývl Karel J. Erben. Číšník odešel. Chvíli jen tak seděli, mluvili o svých životech. Mezi tím číšník přinesl pití. Nejdřív vypili jednu, dvě, tři skleničky slivovice, jenže po hodině se to zvrtlo v třicet skleniček slivovice. Najednou Karel J. Erben zvolal: „Dostal jsem nápad a chtěl bych se vás zeptat, jestli byste se mnou nechtěla spolupracovat na básni.“
„Moc ráda!“ vykřikla s radostí Polednice.
„O čem bude a jak se bude vůbec jmenovat?“ zeptala se Polednice.
„Po vás, Polednice...“ odpověděl Karel J. Erben.
Zvedli se ztěžka po třiceti skleničkách ze židle a namířili si to rovnou domů ke Karlu J. Erbenovi.
Natálie Malá, 8.A
Jana Eyrová a Nastěnka
Jednoho dne šla Jana na náměstí a potkala tam svojí oblíbenou románovou postavu, a tak se rozhodla za ní jít a trochu si s ní popovídat. Takže za ní Jana přišla a řekla jí „Dobrý den.“ Nastěnka se za ní otočila a odpověděla „Dobrý den, copak si přejete?“ Jana si odkašlala a pochválila její úchvatný velký klobouk. Nastěnka se trochu začervenala a odpověděla: „Děkuji.“
„A jak se vlastně jmenujete?“ zeptala se Nastěnka. A Jana jí odpověděla, že se jmenuje Eyrová Jana a hrála hlavní postavu v jednom známém románu, a že Nastěnka je její oblíbená knižní postava. A tak se dali do řeči a nějakým způsobem se dohodly na dalším setkání, ale tentokrát u nich doma.
Pokračování příště.
Kristián Svoboda, Jan Hrabě, Antonín Hasil, 8.A
Král Lávra a Wilfred z Ivanhoe
Wilfred z Ivanhoe: „Ahoj, co děláš zítra večer?“. Král Lávra: „Ahoj, zítra večer budu ležet, co ty?“. Wilfred z Ivanhoe: „Nic, mohli bychom někam zajít, co ty na to?“. Král Lávra: „Jo, můžeme, třeba na pivko?“. Wilfred z Ivanhoe: „Kam půjdeme, někam tady nebo do Prahy?“. Král Lávra: „V Praze mi moc pivo nechutná, můžeme tady ne?“
Wilfred z Ivanhoe: „Jo, proč ne. A co máš raději, 10,11,12?“. Král Lávra: „Raději tu 12, a jakou máš rád ty?“. Wilfred z Ivanhoe: „Já mám raději 11. Hele, a v kolik půjdeme?“. Král Lávra: „Hele, od 9:00 do 16:00 mám práci, tak třeba v 18:00?“ Wilfred z Ivanhoe: „Jo, klidně. A kde pracuješ?“ Král Lávra: „Pracuju v Jesenici v Bille, ty?“. Wilfred z Ivanhoe: „Já pracuju v Chuchli v HORNBACHU. “ A co jinak, jak jde život?“. Král Lávra: „Život jde fajn, co tvůj?“. Wilfred z Ivanhoe: „Jo jde to. Tak čau zítra!“. Král Lávra: „Tak čau!“
Matyáš Mrázek, Jirka Vávra, 8.A