Lidice
V pátek 29.března jsme měli naplánovanou s 9.třídou exkurzi do Lidic. V hodinách dějepisu se 
nyní probírá 2.světová válka, období roku 1942, a důsledky takzvané heydrichiády. Ve školních lavicích je všechno jednodušší a naprosto jasné. Ale když se vypravíte na autentická místa, vyslechnete příběhy místních obyvatel, zdá se vše naprosto neuvěřitelné, místy absurdní. Jak je možné, že nás historie stále ještě nepoučila? Snažíme se tedy dále. Naši žáci měli možnost projít se po místech zmizelých, vidět fotografie obětí lidické tragédie. Budeme pevně věřit, že obdobný osud, jako byl osud Lidic, nikoho z nás již nepotká.
29.3. Naše třída jela na exkurzi do Lidic. Poté, co nás učitelky ponaučily, že si máme poznámky nechat pro sebe ( budeme na pietním místě), jsme se vydali do lidické galerie. Zde jsme zhlédli promítání o životě obyčejných lidí v Lidicích před válkou. Pak jsme se šli podívat na místo, kde byly původní Lidice. Viděli jsme masový hrob, sousoší zabitých dětí, zničený hřbitov a kostel. Následně jsme šli do Lidického muzea, kde bylo další promítání a výstava všeho týkajícího se Lidic. Nakonec jsme jeli domů a cestou jsme se dívali na kousek filmu Lidice. JL 9.tř.
Dne 29.3. jsme jeli do Lidic za bližším poznání historie této vesnice. První dojmy byly nijaké, jelikož tato vesnice byl jako každá jiná. Nejprve jsme si v galerii vyslechli přednášku s dobovými ukázkami, rozhovory s lidmi, komentáře o událostech, příčiny a důsledky. Pak jsme se vydali k místu, kde vše probíhalo. Viděli jsme, kde stály domy obětí, zahlédli jsme statek, kde byli všichni muži zastřeleni a prohlédli si slavný lidický památník. Místo působilo upřímně prazvláštně, když si uvědomíte, co se zde dělo. Naše poslední kroky mířily do muzea, kde jsme viděli fotografie lidí, kteří přežili a i těch, kteří zahynuli. Prohlédli jsme si i věci, které se přes snahy Němců dochovaly. Byl to velmi silný zážitek a myslím, že by se měl každý na toto místo vydat a vědět, co jsou Lidice. BS 9.tř.