Část žáků 9 třídy se účastnila krátkého pobytu v Londýně. Po jejich návratu jsme si uspořádali tiskovou konferenci, na níž všichni účastníci zájezdu byli vystaveni všetečným otázkám našich domácích reportérů. Musíme říci, že jsme se dozvěděli neuvěřitelné zážitky a pocity. Měli jsme šanci prožít s nimi již jen vzpomínky na situace, vtipné komentáře a postřehy z cest. Usoudili jsme, že rozhodně to stálo za to.
Kdybyste si měli vybrat mezi Londýnem a Prahou, co byste zvolili a proč?
Kuba – Vybral bych si Londýn, protože není v Čechách.
Jára - Já bych též doporučil to anglické hlavní město, Londýn, z prostých, jednoduchých a zřejmých důvodů. I přestože umím česky lépe než anglicky, Anglie nám dává daleko více možností.
Míša – Já bych si vybrala Prahu, protože to tu znám a máme tu lepší jídlo.
Barča - Anglii, prostředí je tu lepší než v Čechách. V tom smyslu, že je zelenější a s lepším ovzduším.
Sára – Anglii, je to nové město, není to pořád to známé, špinavé a nehezké pražské město.
Jaké tam bylo jídlo ve srovnání s Prahou?
M: Všechno jídlo bylo smažené a velké porce i na mě. V Praze máme zdravější jídlo.
J: Jídlo v MC´chutnalo vážně jako…jako jídlo. Je to více jako maso.
M:– MC´Donald má větší nabídku.
Kdybyste tam měli bydlet trvale, čeho byste se po zkušenostech z výletu nejvíce báli?
K: Že tam budu muset žít. Je tam moc rušno, určitě - ale zase my jsme bydleli v nejrušnější části,což je podobné jako Praha 1. Tudíž bych raději bydlel v klidnější části.
M: Bylo tam hrozně moc holubů a racků. Byli všude. Někdo třeba hodil kus chleba a už jich tam poletovalo třeba 50. Pronásledoval nás racek už od trajektu.
B:Bála bych se toho, že bych se tam ztrácela víc než tady v Praze, tady jsem doma.
S: Asi počasí, toho deštivého, chladného, hnusného počasí. My jsme sice měli hezky, ale to je náhoda.
Jaké byly rodiny, u kterých jste pobývali v Anglii?
M: My jsme měli francouzskou rodinu. Měli moc hezkého syna. Mluvili mezi sebou francouzsky. Bylo trochu zmatené, jak přeskakovali z francouzštiny do angličtiny. Sophie (maminka) se svým manželem mluvila anglicky a se synem jenom francouzsky.
Jací vám tam přišli lidé, myslím ti, co chodili po ulicích?
M:Je tam hrozně moc bezdomovců, jsou všude. V Praze je jich méně.
K:Ale zase tam bylo mnohem míň lidí, kteří kouří cigarety na ulicích. Potkali jsme asi 5 lidí a nikdo z nich nebyl jako dítě, jako potkáváme tady.
Jaké národnosti se pohybovaly ve městě?
Bylo legrační, že jakmile člověk vešel do jakéhokoli obchodu, obsluhoval ho černoch. Hm,tak u nás jsou to Vietnamci, je to tedy stejné.
Přiblížíte nám trochu kulturu a náboženství?
K: První den jsme byli v městečku Canterbury, což je krásné křesťanské městečko s obrovskou katedrálou.
Probíhaly v rodinách nějaké běžné každodenní rituály?
K: Seřvávání 21 letého syna, který zůstával celý den na pokoji a celý den mu řvala televize. To už tam bylo jako rituál.
Jak vás v rodinách oslovovali?
M: Aničce říkali Aniška
J: Já jsme zkusil „Jarda“, nevyšlo to,nepokoušeli se mě oslovovat.
Ochutnali jste tradiční jídlo?
Cottage pie? Mleté maso, batáty, mrkev a nahoře zapečená bramborová kaše. Bylo to dobré a přirovnalo by se to asi našim zapečeným bramborám, ale s mletým masem.
Jaké nejslavnější památky jste během pobytu navštívili?
K: Asi House of Parliament, byli jsme před ním. Dále Katedrála a Londýnské oko. Výhled byl nádherný. Teda, Big Ben se rekonstruoval, takže nebyl vůbec vidět. House of Parliament taky nebyl vidět. No, tak vlastně nevím.
J:Pak jsme navštívili Hastings, zříceninu. Tam moc turistů není. Jen ta zřícenina.
Ovlivilo počasí celý pobyt?
K:Určitě, měli jsme úplně nejlepší počasí, jaké kdy snad v Londýně na jaře je.
Vrátili byste se do Londýna a chtěli byste se tam přestěhovat?
J: Na kratší dobu ano, je ještě spousta míst, které jsme neviděli. Ale přestěhovat na celý život ne, jen na část života.
Jak vypadla cesta trajektem?
S: Cesta tam hrozná, houpalo se to hodně. Zpátky jsem si vzala Kinedryl a bylo mi fajn.
J: Vůbec nechápu, jak tam někdo může spát, když se to tak houpalo.
K: Cestou zpátky byl děsný vítr a bylo to super. To se otevřely dveře a najednou na tebe spadl všechen ten vítr a úplně jsi dostal facku od větru. Nezachránily mě ani brýle, protože mě trefil přesně na čelo mezi oči.
Kolik jste tam utratili? Utratili jste vše, co jste si s sebou vezli?
J: Hodně. Tak 120 Liber. Většinu za jídlo a pití.
M: Navštívili jsme nákupní ulici. Tam jsme strávili asi 3 hodiny. Utratili jsme skoro všechno.
Vyjádření na závěr:
S: Určitě bych tam jela znovu , akorát bych se snažila vybrat zase dobrou rodinu. To má rozhodně velký vliv na celkový dojem a vzpomínky.
K: Bylo to super.
B: Určitě bych se tam vrátila, ale ne natrvalo.
M:Klidně bych tam jela znovu, na měsíc. Nakupovala bych.
J: Byli jsme tam krátkou dobu a neviděli jsme všechno.
A vezměte si s sebou deštník a něco nepromokavého. My měli štěstí na počasí. A rozhodně navštivte molo. Skvělé horské dráhy a zábavní park.