ZÁKLADNÍ ŠKOLA DAVLE

UČÍME SE PRO ŽIVOT

Přihlášení

webfotoDnes vám představíme poslední slohové práce, které psali žáci sedmých ročníků po dobu online výuky na dálku. Zadání bylo inspirováno jedním zajímavým článkem v novinách, podívejte se na obrázek níže a zkuste si představit, co se asi stalo, mohlo stát, nebo stane …. A přesně tak znělo i zadání pro děti. Tentokrát jsme opakovali slohový útvar vypravování a úkolem dětí bylo napsat krátké vypravování inspirované touto fotkou. Ale aby to nebylo tak snadné, byly stanoveny další „podmínky“ psaní, jednak technické, ale také slohové.

Text bylo potřeba napsat buď ve Wordu, nebo jiném textovém editoru, případně přímo v těle mailu, samozřejmě bez chyb a zkontrolovaný, text měl mít minimálně 10 řádků (1 nebo 2 odstavce), písmo typu Arial a velikosti 12 a v každém vypravování měly děti použít alespoň 1x správně napsanou formu přímé řeči. Sešla se spousta zajímavých nápadů a některé příběhy byly opravdu velmi originální. Můžete se ostatně sami přesvědčit. A pokud vás zajímá, co že to je ve skutečnosti na obrázku zachyceno, pak se podívejte na úplný konec našich příběhů.

PCH

 

 

ZMATENÝ LET

Bylo klidné jarní dopoledne, když paní Vomáčková pracovala jako obvykle na své farmě. Zrovna šla nakrmit slepice, když se najednou přihnal létající talíř. Létal sem a tam, jako by ho řídil opilec. Přiletěl přímo nad paní Vomáčkovou a vcucnul ji dovnitř. Najednou se paní Vomáčková ocitla uvnitř létajícího talíře, obklopená mimozemšťany, kteří se při přeletu nad makovým polem nadýchali moc makového pylu a teď nevěděli o světě. Vůbec nedokázali talíř řídit. Jenže paní Vomáčková chtěla zpátky na zem, takže se vydala k ovládacím panelům a snažila se najít tlačítko, které by ji sneslo dolů. Paní Vomáčková se ale v tlačítkách nevyznala, mačkala jedno za druhým. Při přeletu nad rozhlednou zmáčkla tlačítko na vypalování obrazců do polí a vypálila tak do trávy několik dinosaurů, přímo před zraky zmatených návštěvníků. Nakonec našla správné tlačítko, snesla se zase na zem, vystoupila z talíře a ještě křikla na mimozemšťany: „Máte nosit roušky!“
Anežka S., 7.B

------

Rodinný výlet

Minulý rok se Pavel rozhodoval, mezi dovolenou u moře nebo cestováním po Čechách. Jeho dvě děti chtěly jet k moři, ale Pavla vyhodili z práce, tak neměl moc velké finance. Nevěděl, co má dětem říct, aby je nezklamal. Děti se zatím připravovaly na dovolenou u moře. Pavel se tedy odhodlal a řekl:,,Děti moje, jste to nejcennější, co mám. Je mi to moc líto, ale na dovolenou u moře nemáme dost peněz.“ Děti tatínka objaly a byly rádi, že ho mají. Děti si každý večer vzpomněly na maminku a její ukolébavku. Jejich maminka Eliška měla vážnou nemoc a odešla do nebíčka. Pavel byl často unavený, a tak se moc těšil na dovolenou s Anetkou a Kubou. Konečně nastal den odjezdu. Tatínek se nemohl dočkat na první destinaci, kterou pro děti vymyslel. Anetka a Kuba se taky těšili. Cesta trvala necelé dvě hodiny.
Po dlouhé cestě dorazili do dětského centra DINO. Děti milovaly dinosaury, takže byly hrozně rády. Potom vešli dovnitř. Paní u kasy jim dala vstupenky a ukázala jim, kudy mají jít. Z druhé strany vstupenky byla mapa. Tatínek mapu rozložil a vyrazili. Byla to vlastně taková stezka, na které byly kvízy, otázky a hry. U každého stanoviště se zastavil asi na 5 minut. Na stezce už strávili 3 hodiny. Všichni už byly troch unavení a doufali, že už je tu někde konec. Pokračovali v cestě, ale na mapě nebyl vidět cíl. Asi po čtvrt hodině dorazili na kopeček, tak si na něj sedli a dívali se dolů. V tu chvíli si uvědomili, že dole jsou vidět dinosauři. Byla to nádhera. Na tenhle výhled se dokázali dívat další hodinu. Všichni byli nakonec rádi, že došli až na konec. Tatínek s dětmi se zvedli a vyrazili na dlouhou, ale příjemnou cestu domů.
Tereza B., 7.B

-----

Rodinka na výletě

Rodinka si dopoledne objednala výlet na útes dinosaurů. Tatínek to dětem oznámil jako překvapení. Kluk jménem Roman se moc těšil. Holčička jménem Markéta se bála dinosaurů, ale i tak jela. Všichni nasedli do auta a vyrazili na cestu. Když dorazili, Markéta řekla:,,Mami, že půjdeš s námi? Prosím!" ,,Ano, Markétko, neboj se." Řekla maminka a všichni vyrazili k útesům.
Když dorazili, tak si Roman s tatínkem sedli na kraj útesu, a Roman koukal s otevřenou pusou dolů. Maminka se samozřejmě ozvala, zda je to dobrý nápad, sedět takto na útesu bez zajištění, ale tatínek ji ujistil, že je všechno v pohodě. Markéta nic neviděla, tak sebrala odvahu, a šla si sednout vedle tatínka na kraj. Jakmile tak udělala, podívala se dolů a s udivením řekla: ,,WOOW!".
Celou čtvrthodinku, co tam byli, se koukali a povídali si, jaké to asi muselo být složité v pravěku. Další čtvrthodinku si zašli na točenou zmrzlinu a pořád si povídali o dinosaurech a pravěku. Všem se výlet moc líbil a moc si ho užili.
Michaela M., 7.A

-----

Tim


Byl to velký den, slunce svítilo a na obloze nebyl skoro žádný mrak. Vyvolený chlapec se musel předvést, aby byl přijat do Klubu Raptorů. Byl sice hodně malý, ale vyvolený, odmalička měl talent na poznávání pradávných ještěrů, předchůdců dnešních ptáků. Byl to právě Tim, na kterého si všichni ukazovali a špitali si o něm. Bylo mu sotva pět, když přechytračil největší hlavu vesnice. Teď běžel lesem na mýtinu za sestrou a za otcem, aby se sám mohl podívat na své dílo. Na tento den se připravoval celý svůj krátký a mladý život. A teď, když ten den nadešel, tak se snažil a pracoval pilně jako včela a neúnavě jako mravenci. Pomalu zpomaloval, byl už skoro na kopci. A najednou se zarazil, jako když uhodí blesk.
„Vždyť jsem tam zapomněl udělat velociraptora, nebo alespoň jiného srpodrápého dinosaura!“ řekl si Tim sám pro sebe. To už ho ale otec volal k nim. Když za nimi dorazil, tak ho uchvátil pohled na jeho vlastní dílo. Na svou chybu už skoro zapomněl, ale jeho otec najednou vyhrkl: „Víš, čeho jsem si všiml,“ Tim se na něj otočil a zbledl, „že kromě T-Rexe žádného ještěra nepoznávám.“ Timovi spadl kámen ze srdce. „To vlevo dole je pterodactylus, vpravo dole je spinosaurus, ten je dokonce ještě větší než tyranosaurus, mezi nimi je přímo naproti nám ankylosaurus, tomu se přezdívá ‚býložravý tank‘, a je to jeden z nejopancířovanějších dinosaurů,“ říká se zájmem Tim, „nad ním vpravo je T-Rex, vedle toho je triceratops a šikmo dolů doprava je aposaurus, kterému se někdy říká brontosaurus.“ Když Tim skončil, tak ho se sestrou otec objal.
V tom přišel vedoucí Klubu Raptorů a chvíli se díval. Nakonec se podíval na Tima, který ho mlčky sledoval. „Time,“ řekl, když se dával k odchodu, „pojď se mnou.“ Tim se otočil a šťasten běžel za ním.
David P., 7.A

-----

Výprava za dinosaury

Jednoho rána jsem se rozhodl, že půjdu s dětmi na procházku. Řekl jsem jim: ,,Děti, sbalte si batůžky a vyrazíme na výlet.“ Děti byly rády a hned se připravily. Anička si vzala s sebou pláštěnku a svého oblíbeného pejska. Pepíček vzal dalekohled a deštník. Vypadalo to totiž na déšť. Také jsme si zabalili svačinu. Ani na sladkosti jsme nezapomněli. Šel jsem s nimi k údolí dinosaurů. Mám to tam moc rád. Sedli jsme si na okraji údolí a pozorovali, co příroda vytvořila. Byl to opravdu krásný pohled. Vydrželi bychom se na tu krásu dívat celé minuty, hodiny a dokonce i celé dny. Domů jsem se s dětmi vrátil až večer. Naštěstí nám počasí celkem přálo a nezmokli jsme. Jenom přišly mraky, ale ty odfoukal vítr. Shodli jsme se, že výlet byl pěkný a že zase někdy vyrazíme znovu. Domluvili jsme se, že s námi příště půjde i mamka.
Lukáš B., 7.A

------

Výlet do údolí dinosaurů
Pepíček měl narozeniny, tak dostal od rodičů dort ve tvaru dinosaura, protože má dinosaury rád. Maminka mu koupila také velkého plyšového. Ten se líbil i jeho bráškovi. Tatínek měl pro děti překvapení. Vymyslel, že o víkendu pojedou všichni na vyhlídku nad údolí, kde jsou starověké kresby dinosaurů. Když ráno maminka děti vzbudila, Pepíček radostí vykřikl:„Hurááá,dnes jedeme na dinosaury!“ Nasnídali se, oblékli a hned vyrazili. Cesta byla dlouhá. Mladší bráška Toníček po cestě usnul. Vzbudil se, až když dorazili na místo. Zaparkovali, ale museli jít ještě nahoru do kopce. Tondu bolely nohy, tak ho vzal táta na záda. Když dorazili na vyhlídku, uviděli ohromné kresby dinosaurů v údolí. ,,To je krásný výhled,‘‘ řekl tatínek a pak si sedl s dětmi na trávu. Vysvětloval jim, jak ty kresby vznikly. Maminka mezi tím připravila piknik a fotila je. Když se nasvačili, ještě si tam dlouho hráli. Pak vyrazili pomalu zpátky k autu. Po cestě domů si vyprávěli zážitky z výletu. Děti byly unavené, ale den se jim moc líbil. Tatínek slíbil, že se tam zase někdy vypraví.
Radek P., 7.B

------
Osudný svah

Už jsou to přesně dva roky, dva roky od smrti mé matky
Jmenuji se Thomas Jackins, jsem patnáctiletý chlapec z Británie a něco mi změnilo život.
Kdybyste se mne ptali před třemi lety, jaké místo mám na světě nejraději tak, bych vám odpověděl: ,,Údolí dinosaurů,“ dnes by tomu tak už však nebylo.
Sedím na svahu toho prokletého údolí a přemýšlím, přemýšlím nad tím jak, perfektní život jsem předtím měl.
Místo úsměvu, který mi tu vždy tak kouzelně naskočil na tvář, pociťuji dnes už jen slzy, slzy smutku.
Rád bych se s vámi podělil o ten přelomový moment v mém dočasném životě.

Když mi bylo pět let, otevřeli u nás ve městečku Stroud park, no co, park? Oboru, obrovskou oboru, která obklopovala celé údolí.
Jelikož po celém údolí byli z kamene namalováni dinosauři, tak získal název Údolí Dinosaurů.
Ještě lepší bylo to, že nápad s kamennými kresbami vymyslel můj otec, který to pod svolením města zrealizoval.
S rodiči i sestrou jsme si to tam okamžitě zamilovali, už jen díky tomu krásnému výhledu.
Chodili jsme tam, když jsme byli šťastní i když nám bylo do breku.
Každá chvíle tam byla jako v ráji, ale jak se říká všechno musí někdy skončit.
Pochybuji, že si moje matka někdy myslela, že by se jí mohl jeden takový výlet stát osudným.
Má sestra Olivia měla v ten den narozeniny, a jak už to tak bývávalo zvykem, tak jsme to šli slavit na svah, na ten svah, ze kterého byl nádherný výhled, ten svah, na kterém právě sedím a dumám.

Když jsme vylezli na vrch, tak si nás chtěla matka vyfotit, sedl jsem si na konec svahu vedle svého otce a z druhé strany seděla Olivia.
,,Ta dá, vy modelové!“ Křikla matka.
Sesedli jsme se do menšího kroužku, otec vytáhl dárek pro Olivii, ta to okamžitě roztrhala a v rukou měla náramek s dinosaurem.
Všichni se usmívali a byli šťastní, Olivie rozbalila několik dalších dárků.
,,A tady je něco pro našeho dobrodruha!“ Křikl otec, toto jsem vůbec nečekal.
Dostal jsem kšiltovku s vyšitým dinosaurem, byl jsem z toho odvařený.
Okamžitě jsem si ji vzal na sebe.
Chvíli jsme hráli nějakou slovní hru, dokud nezafoukal ten nepříjemně silný letní vánek, ten vánek mi odfouknul i mou kšiltovku.
Byl jsem z toho v šoku.
Matka se pohotově podívala ze svahu: ,,Kde je ta kšiltovka?“
Ta kšiltovka ležela kousek pod tím prudkým svahem, dole byli velký balvany.
Matka se pro tu kšiltovku zkusila nahnout, ale ztratila rovnováhu a….a spadla.
Spadla z toho svahu a zemřela.

A to byl konec nejdůležitějšího člověka v mém životě.
,,Odpočívej v pokoji.“ Říkám do větru a pokládám tři bílé lilie na matčin hrob.
Jedna květina za sestru Olivii, která je na výměnném pobytu ve francii, druhá za otce, který musí tvrdě pracovat a ta třetí, ta je za mne.
Mněl jsem vše a teď nemám nic.
Anna S., 7.A

-----

Výlet na Šumavu

Bylo léto, prázdniny. Trávili jsme zrovna volno i s rodiči u naší babičky a dědy na vesnici za Plzní, kde bydlí. Jezdíme tam rádi. V okolí je hezká příroda, chodíme na časté procházky a do lesa, baví nás hledat houby. Za zahradou teče potok, s dědou na něm někdy chytáme ryby.
Tatínek přišel s nápadem, že bychom si mohli druhý den ráno udělat malý výlet na nedalekou Šumavu. Děda s babičkou zůstali doma, už tolik neujdou. A maminka chtěla upéct narozeninový dort s mojí nestarší sestrou k jejím narozeninám. Takže ráno jsme vyrazili pouze já, moje druhá sestra Vali a tatínek.
Cesta nám netrvala dlouho. Za necelou hodinku jsme byli na místě. Chtěli jsme vyjít na nejvyšší horu Šumavy u nás, Plechý. Les hezky voněl a my, vybaveni batohem a svačinou, stoupali krásnou přírodou na vrchol. Jen počasí nebylo ten den zrovna nejlepší. „Přidejte do kroku,” povzbuzoval nás tatínek, „vypadá to na déšť!” Nahoře byl úžasný výhled. Počasí se trochu uklidnilo a my se mohli dívat na šumavské hory z výšky. Zaujaly mě zvláštní obrazce pravěkých zvířat, které se rýsovaly naproti nám. “Co to jen může být?” napadalo mě. Vypadalo to hodně zvláštně a tajemně. Možná byly ty obrazy dinosaurů namalovány nějakou mimozemskou civilizací. Zase se začal zvedat vítr a já měl divný pocit, jako když za mnou někdo stojí a dýchá mi na záda. Hlasitě jsem z leknutí vykřikl!
“Vstávat, už je ráno,” budil mě a sestru tatínek, který se nade mnou nakláněl. “Za chvíli odjíždíme.” Všechno se mi to jen zdálo! Vlastně jsem si v tu chvíli oddychl. A tak výprava na Šumavu byla teprve před námi. Dopadla nakonec výborně, jen bez pravěkých zvířat, a dokonce s košíkem plných hub!
Václav K., 7.B

------

Výlet do dino parku

V neděli jsme jeli do přírodního dino parku. Moc jsme se tam já i moje sestra těšily. Sestra se už vůbec nemohla dočkat a v autě se chovala, jak utržená ze řetězu. Táta se ji snažil uklidnit, ale nešlo to, bláznila do té doby, než jsme tam dorazili. “Hurá jsme tu!” vykřikla sestra. Hned, jak jsme vystoupili z auta, šli jsme za naším průvodcem. Pan průvodce řekl: „K dnešní prohlídce po dino parku budete potřebovat lístek a pití.“ Vůbec jsme nevěděli, k čemu bude dobrý nějaký lístek. Ale pak nám bylo vše jasné! Při prohlídce jsme dostali spoustu úkolů a lístek sloužil pro odpovědi.
Vyrazili jsme tedy na dlouhou procházku dino parkem. Měli jsme poznat druhy dinosaurů a byly tam i jiné otázky. Sestra, když něco věděla, hned vykřikla: „Hele, to je Tyranosaurus Rex!” Toho sestra znala už od mala. Mně se nejvíc líbil Stegosaurus, který měřil asi 6 metrů. Pak jsme došli k poli, kde byly stopy dinosaurů. Přiřadit je bylo těžké, ale pomohl nám táta.
Všechny otázky jsme znali a na konci prohlídky na nás čekala odměna. Každý dostal figurku dinosaura, kterou si mohl sám vybrat. Byl to super výlet.
Míša Š., 7.B

-----

Výlet do DinoParku

O víkendu jsme jeli s rodinou na výlet do Plzně, jeli jsme do DinoParku. Cesta byla pěkná, svítilo nám sluníčko a všichni jsme měli dobrou náladu. Při cestě jsem se dozvěděl, že je tam i zoologická zahrada. Moc jsem se těšil na dinosaury a zvířata v ZOO.
Když jsme zaparkovali, tak jsme šli zahradou a tam všude byli velcí dinosauři, měli tam i jak vypadali jejich vajíčka. Byla to taková procházka zahradou, plná pravěkých ještěrů. Byly velcí a ve skutečné podobě. Někteří vydávali zvuky přes repro bedny. Také tam pouštěli video a jak se dinosauři chovali a pohybovali a napadali jeden druhého. Nad námi seděl tatínek s dětmi, které se dívaly dolů, když najednou dítě zakřičelo: „Tati já se bojím!“ Bylo to jako kdybychom, tam byli přímo u nich.
Potom jsme si dali jídlo a pití a šli se podívat do Zoo na zvířata. Viděli jsme slony, medvědy, opice, hady, zebry, lvy, tygry, papoušky a plno jiných zvířat. Výlet byl krásný a také jsme si domů přivezli figurku dinosaura.
Max M., 7.B

-----

 

KRAJINA

Obrázek, který mám popsat, mi hodně připomněl dobu, která nedávno skončila. Byl čas na zastavení, popovídat si, jít na procházku….
I tady tatínek vzal své dvě děti na výlet, a když už všechny bolely nohy, našly hezké místo k odpočinku. Protože bylo lehce vyvýšené, rozprostřela se před nimi pustá krajina. „Tati, vidíš to, co já?“, zeptal se jeho syn. Protože si spolu často listují v knize o dinosaurech, tak si představil v dálce jejich obrysy. „Vidím. Jako bychom se vrátili o miliony let zpátky, takhle nějak to tady vypadalo.“
„A za miliony let to tady zase bude takhle vypadat?“ zeptala se dcera. To kdyby někdo věděl….pomyslel si tatínek.
Byl už čas se vrátit domů, cestou zodpovědět spoustu otázek a slíbit, že si zase sedneme k obrázkům Zdeňka Buriana.
Hanka K., 7.A

----------

Výlet do Krkonoš

Jedno krásné pozdní letní odpoledne se tatínek se dvěma dětmi vydal do Krkonoš, aby viděli krásy České republiky.
Když došli na nejvyšší horu, Sněžku, posadili se, aby si oddechli a trochu posvačili. Náhle před sebou uviděli neobvyklé obrázky. Jedno z dětí se zeptalo: „Tati, kde se tady vzaly?“ Tatínek chvilku přemýšlel a povídá: „To nevím, ale mohlo se stát, že to byli mimozemšťané.“ Viděli tam T-rexe, pterodaktyla, brachiosaura a mnoho dalších. Ještě chvíli se kochali tou krásou a pořídili si pár fotek na památku. Před západem slunce se vydali na cestu. Cestou domů si vyprávěli různé příběhy o dinosaurech a nezvaných návštěvnících, kteří je pravděpodobně vytvořili. Když se vrátili domů, ukázali mamince fotky z jejich vydařeného a nezapomenutelného výletu.
Samuel M., 7.B

------
JEDNO MALÉ DOBRÉ DOBRODRUŽSTVÍ

Jednoho dne se Pepa rozhodl, že vezme své děti Aničku a Frantu na výlet.
Jeli se podívat do míst, ve kterých si Pepa hrával, když byl malý.
Jeli si klidnou polní cestou a nejednou se ozval velký a nepříjemný zvuk…. BUM! Když Pepa otevřel oči, ze začátku viděl své auto, které už nebylo schopné jízdy.
Stala se jim totiž nehoda, ale ne jen tak ledajaká nehoda, působilo to jako nějaké kouzlo. Pepa byl strachy bez sebe, protože nemohl najít Aničku ani Frantu, a tak hlasitě zavolal do mlhy, která byla všude kolem: ,,Aničko, Franto, kde jste?“ A věřte, že to muselo být slyšet až na Severní pól… A také že bylo.
Anička s Frantou vyběhli z mlhy, jakoby je někdo přičaroval, ale to Pepovi bylo jedno, hlavně že má své děti.
Po chvíli radosti nastalo pátrání, kde se to vlastně zjevili. Po mlze, která tam před pár minutami byla, jako by se slehla zem. Všichni tři se porozhlédli a uviděli tu krásu…
Dinosauři z trávy na kopcích, kteří se klidně pasou… To je krása! Tak si tam všichni tři na pár minut sedli a pozorovali pasoucí se dinosaury. Franta s Pepou uměli dokonce pojmenovat všechny druhy dinosaurů a Anička? Ta to sice neuměla, ale také se jí to moc líbilo! A co se stalo dál? To už se bohužel nikde nepíše…
Lucie H., 7.B

------

PALEONTOLOG NA VÝLETĚ

Na této fotografii je vidět paleontolog a jeho dvě děti. Společně se dívají do údolí, které je poseto cestičkami a obrazy dinosaurů. Tyto dinosauří otisky vznikly zvláštním způsobem, a právě o tom je toto vyprávění. Kdysi dávno se po krajině, kde se dnes nacházejí ty otisky, proháněli dinosauři. Žili tam v klidu až do doby, než spadl na naši planetu obrovský meteorit. Tento meteorit vytvořil mohutnou tlakovou vlnu, která zahubila většinu dinosaurů, ale ne úplně všechny. Tato tlaková vlna zapříčinila i vlnu tsunami, která zničila všechny dinosaury žijící ve vodě. Dinosauři ze souše zahynuli až později v důsledku nedostatku potravy. Mrtvá těla těchto dinosaurů zůstala ležet na zemi a postupem času byli zasypány pískem a hlínou. Ten písek následně zkameněl a vytvořil skály uvnitř s fosiliemi dinosaurů. Když tým paleontologů, čítající i našeho paleontologa na obrázku, objevil tyto zvláštní skály, začali postupně rozbíjet, aby se dostali k dinosauřím fosíliím. Na fotografii jsou v údolí už jen fosílie, které se podařilo vyndat ze skal. Toto vyprávění o stvoření otisků není nijak vědecky dokázáno je to jen příběh, takže se podle něj neučte.
Agáta K., 7.B

------

Výlet do Jurského parku

Byl krásný slunečný den. A tak se tatínek Jeníčka a Mařenky rozhodl vyrazit s dětmi na výlet do přírody. Ale to ještě netušili, co je cestou potká.
Po docela dlouhé cestě lesními pěšinami se před nimi objevila záhada. „Tati, tati, dinosauři jsou tady!“ křičel vyděšený Jeníček. „Nekřič, ať je nevyplašíš!“ zašeptal tatínek s úsměvem, ale to ještě nevěděl, co tím Jeníček myslí a co se za horizontem skrývalo. „Opravdu, jsou tady!“ s údivem zopakoval tatínek. Tiše si pak společně sedli a pozorovali tuto záhadu společně.
Najednou se však země jemně zachvěla a obrysy pravěkých zvířat se začaly pohybovat. To vylekalo i tatínka. Popadl obě děti a utíkal, co mu nohy stačily. Když se dostali všichni do bezpečí, podíval se tatínek k nebi a začal se neutišitelně smát. Na nebi pluly mraky obdobných tvarů. Ale i tak nechal děti, ať si myslí, že navštívili pradávný Jurský park.
Matěj D., 7.B

-----

Putování s dinosaury

Honzík s Aničkou se vydali se strýčkem na výlet. Prozkoumávali místa, kde dříve žili dinosauři. „Podívejte děti, tady všude se dříve ti obří tvorové pohybovali“ řekl strýček a ukazoval dětem viditelné obrysy dinosaurů v krajině pod nimi. Zvědavější Honzík se zeptal: „Strýčku, proč byli tak velcí?“
„To protože dříve byly větší i stromy a skály a všechno ostatní, dinosauři často putovali po planetě a kdyby byli malí, daleko by nedošli.“ Odpověděl mu strýček.
Malá Anička s jistotou řekla: „Chtěla bych být velká jako oni, alespoň by se mi ve školce nesmáli, jsem totiž nejmenší.“ Honzík se strýčkem se zasmáli a Honzík ji uklidnil: „Neboj se sestřičko, jednou třeba budeš vyšší než ostatní ze školky, když se vyklubal tyranosaurus, byl ještě menší než ty.“
Po krátké zastávce u údolí dinosaurů se vydali na cestu k vodopádům. Strýček jim chtěl povyprávět ještě o vodních predátorech z pravěku a o ptakoještěrech, kteří u vodopádů lovili ryby.
Jakub J., 7.A

 

-----

A tady je odpověď na otázku, co že to ve skutečnosti je na obrázku? 

Je libo dinosaury za okny? Stačí trochu kamení a dobrá motivace

Když vám děti řeknou, že chtějí mít za okny dinosaury, můžete jejich přání opatrně zahrát do autu. Nebo posbírat kameny v nedalekém opuštěním kamenolomu a prehistorické obry vytvořit.

Britská rodina Brookerových využila izolace kvůli pandemii po svém. A rozhodně naplno. Rodiče James a Emily s dětmi Thomasem a Olivií při svých procházkách po okolí sbírali kameny z opuštěného lomu nedaleko městečka Stroud.
Na úbočí kopce, tak aby na ně měli dobrý výhled nejen oni, ale další výletníci, z nich postupně vytvořili obří obrazce dinosaurů. Nechybí Tyrannosaurus Rex, Triceratops ani Velociraptor.
Kromě potěchy očím jsou obrazce poděkováním zdravotníkům, kteří jim pomohli vypořádat se se synovou epilepsií.
Rodina se chodí na své dílo pravidelně koukat. A stále ho rozšiřuje.

zdroj: Profimedia.cz
https://zpravy.tiscali.cz/je-libo-dinosaury-za-okny-staci-trochu-kameni-a-dobra-motivace-343271

 

 

DŮLEŽITÉ TELEFONY


kancelář školy: 257770452

ředitelka školy: 605375730

školní jídelna: 608010913

SOCIÁLNÍ SÍTĚ A ODKAZY


  



PRO UČITELE


 

školní email

ZŘIZOVATEL


 

Městys Davle


ADRESA ŠKOLY


Základní škola Davle

Školní 96, 252 06 Davle

email: reditel@zs-davle.cz


IČO: 47005319 | DIČ: CZ47005319

(ID DS): wwnnk9y

Číslo účtu: 2201841876/2010

REDIZO: 600053407

Copyright © 2013 - 2016 Základní škola Davle | Všechna práva vyhrazena | 

Informace o webu | zpětná vazba |