web

Jak už víte, naši deváťáci pracovali v průběhu domácí výuky na tvorbě slohu na téma: Jak snadné je dostat se na dno. Už jsme vám dvakrát představili jejich výtvory, dnes do třetice přikládáme poslední sérii. Zkuste na chvíli zapomenout na nepříjemnou situaci, která nás všechny postihla a začtěte se do dalších příběhů našich žáků.
PCH

 

 

Podvádět se nevyplácí

„Jo! Jo! Pojď! Už jí skoro máš.“ řval na mě trenér. „Teď to nesmím pokazit.“ Soupeřka odpálí míček. Míček soupeřce vrátím, ale ona ho nestihne.  „ANO!“ křičí diváci z tribuny. Vyhrála jsem, mám pohár. Jdu k trenérovi, který se na mě směje, jsem šťastná, zároveň ale unavená a zpocená, už myslím jen na to, jak si dám v hotelu sprchu. Bohužel ještě nikam odejít nemůžu. Novináři mě nepustí, tlačí se jeden přes druhého, snaží se tak nějak postupně ptát na otázky. Odpovídám na jednu otázku za druhou. Naštěstí, když trenér vidí, že už toho mám opravdu dost, vše utne, vezme mě kolem ramen a jdeme spolu pryč. Novináři se nás snaží ještě zastavit, to už ale přibíhá ochranka.
Konečně odemknu dveře pokoje. Osprchuji se, upravím a na chvilku si jdu lehnout. Zhruba za 30 minut přijde trenér, aby si se mnou promluvil o tom, co je třeba zlepšit a naopak, co zvládám dobře.
„Můžu?“ zaťukal trenér na dveře.
„Ano, pojď dál.“
Trenér vešel do pokoje, sednul si ke stolu a prohlásil: „Dneska ti to docela šlo, ale ten bekhend musíme pořád trénovat, máš v něm slabou ruku. Víš, ale proti komu hraješ v sobotu?“
„Ne, s kým hraju?“
„S Dian Raetz.“
„S tou Švýcarkou?“
„Ano, mám z ní strach, protože na rozdíl od tebe ovládá bekhend stejně dobře jako forhend. Šance je 20: 100, že vyhrajeme.“
„Tak proč jsi ten zápas vzal?“
„Protože za tenhle zápas bude čtyřikrát víc peněz než za všechny předchozí zápasy, které jsi kdy hrála.“
Koukala jsem jako vyvoraná myš: „Myslíš si, že za tři dny si zvládnu zlepšit bekhend?“
 Překvapilo mě to, domnívala jsem se, že můj trenér by nevzal zápas, který nezvládnu i přes vysokou nabídku. Asi jsem se mýlila.
„Ne, samotným tréninkem si ho nezlepšíš, pokud tomu trochu nepomůžeme.“
„Snad nechceš, abych do sebe cpala nějaké svinstvo.“
„Jednou se nic nestane.“
Teď mi vyrazil dech, chce po mně, abych podváděla, jenom proto, že za zápas s Dianou Raetz dostanu víc peněz?  Ne, ne, na to nekývnu. Když si však promyslím všechna pro a proti, bodů pro zúčastnit se zápasu je víc než pro nezúčastnit se.
„Dobře, zkusím to.“ řeknu plná obav.
Dva dny jsme trénovali a před každým tréninkem mi trenér píchl nějakou neznámou látku do žil. Zlepšení bylo vidět, ruce byly silnější. Začínala jsem věřit ve výhru.
V Americe deset minut před nástupem na kurt mi trenér tajně píchl doping, ještě mě ujišťoval: „Neboj, tobě lidi věří, nebudou tě podezírat z dopingu.“ Šla jsem na kurt, zazněl tón pro zahájení zápasu, moje soupeřka Diana se chystala odpálit míček, když v tom se ozvalo: „Prosíme o přerušení zápasu z důvodu dopingové kontroly.“ Celá zblednu, točí se mi hlava, je mi špatně. Trenér se taky celý chvěje. Vidím, jak k Dianě míří doktor a odvádí jí. Mě už taky odvádí do ordinace, odeberou mi krev. Za 5 min jsou výsledky na doping. „Pozitivní.“ oznámí lékař. Zápas je okamžitě ukončen, všude nastane poprask, seberu se a utíkám do hotelového pokoje, brečím, proklínám se, cítím se hrozně. Za 20 minut otevřu počítač a kouknu se na internet. Samozřejmě, novináři neztráceli čas. Internet je zaplavený tím, že známá tenistka bere doping. V e-mailu si všimnu zprávy, předvolání k soudu, nečekala jsem, že předvolání dostanu tak rychle.
K soudu jsem šla já i se svým trenérem. Narychlo jsem si sehnala právníka. Nemohla jsem si vybírat, protože žádný dobrý právník nechtěl zastupovat feťačku, musela jsem se spokojit s právníkem, který za sebou neměl žádné výhry u soudu, za to byl ochotný mě zastupovat. Soud proběhl rychle, zbavili mě všech medailí, ocenění a dostala jsem doživotní zákaz účastnění se na zápasech, pro mě, trenér dostal zákaz jenom na dva roky. Hned po skončení soudu jsem volala rodičům, mluvila jsem s mámou, zněla zklamaně, ale nezakazovala mi se vrátit domů na rozdíl od táty, který do telefonu řval, že feťačka mu nesmí překročit práh domu. Doufala jsem, že se táta uklidní. Nájem za můj byt platit dál nemůžu. Rozpočet mám tak na 3 měsíce v hotelu, potom se budu muset vrátit k našim, najít si normální práci. I když nevím, kam mě vezmou jen se střední školou. Hned po střední škole se mi rozjela kariéra tenistky a na studium na vysoké škole nezbyl čas. Stála jsem před budovou soudu se slzami v očích. Poprvé v životě jsem se cítila na dně.
Natka, 9.A

 

Špatná nudistika

 Býval jsem fakt bombastickej zpěvák, první sólo byl virál a pak další a další. Reklamní agentury se o mě praly, všichni chtěli hvězdu mých rozměrů do svých reklam. Mohl jsem mít každou holku, na kterou jsem si ukázal. Na účtu se peníze krásně hromadily. Těch mejdanů u bazénu s přáteli, to bylo něco. Nikdy bych nevěřil, že stačí jediný okamžik, malá nepozornost a všechno se změní. Nějaký fotograf na volné noze, neměl evidentně toho dne nic lepšího na práci než mě špehovat.
Nafotil mě, jak se válím nahý u bazénu. To bylo pro bulvár sousto. Moje fotky za jeden den stihly procestovat internetem snad celý svět. Ještě ten večer mi volal můj manažer a ujišťoval mě, že se pokusí vše urovnat. Ale bohužel, už mě nikdo nechtěl. „Už Vás nebudeme potřebovat, zkazil jste si image,“ zněla odpověď každého majitele firmy, se kterým jsem spolupracoval. Už se mnou nechtěli mít nic společného. Lidé mě odsuzovali, má holka mě opustila, už jsem jí nebyl dost dobrý.
Peníze na účtu rychle ubývaly a netrvalo příliš dlouho a neměl jsem už ani na nájem svého luxusního domu. Prodal jsem svoje krásné sportovní auto i milovanou plachetnici. Spadl jsem až na dno. Peníze vydržely na pronájem malého bytu a alkoholu jen na pár měsíců. Zrovna když jsem přemýšlel, že snad smrt by mohlo být řešení, tak zazvonil telefon. Volala mi máma, že prý si zlomila nohu a potřebovala by někoho, kdo by se o ní postaral. A tak teď bydlím u ní, pomáhám jí s nákupy a večer místo mejdanů hrajeme karty.
Kristián, 9.B


Hvězda na drogách

 Jedna mladá dívka se stala televizní hvězdou v hudebním pořadu. Moderovala i v rádiu a její hlas se stal oblíbeným po celé naší republice. Byla velmi žádaná a měla spousty nabídek do dalších pořadů jako moderátorka. Později začala zpívat a hrát, zkrátka neměla o práci nouzi. Její sláva stoupala vzhůru ke hvězdám. Rozhodla se tedy pro další životní krok a přihlásila se na studium na hudební konzervatoř, kterou však nedokončila.
 Tak se stalo, že byl na tuto mladou dívku vyvinut velký nátlak médií, který neunesla. Její život se bohužel začal ubírat špatným směrem. Ze zoufalství z takové publicity, se obrátila k drogám. Zkrátka, velká sláva a peníze se podepsaly na její psychice negativně. Drogy brala velmi dlouho, dokonce po své první léčbě natočila film o svém životě na pervitinu. Později se však opět vrátila k braní drog, a to k heroinu. Během dalších let nastoupila na dlouhodobější léčení. Nakonec se jí podařilo z drogové závislosti vyléčit úplně.
 Dnes je z ní znovu žádaná moderátorka, ale jako máma dvou dětí už svůj život přizpůsobila jim. Drogy se sice podepsaly na jejím zdravotním i psychickém stavu, ale o to více si života váží. Není již tak pracovně vytížena a věnuje se raději své rodině než práci. Rozhodla se pomáhat rodinám, které jejich osudy dostaly také na úplné dno. Dává jim tím naději na další lepší život, protože si sama prožila těžké chvíle a ví, jak je psychická podpora v těžkých dobách důležitá.
Zdroj: námět je podle skutečného příběhu, internet, wikipedia
Ondra, 9.B

Na dno snadno a rychle

Jednoho letního večera jsem se domů vracel poněkud pozdě. V ten den jsem se ošklivě pohádal s vedoucím o odeslání složky s dokumenty. Až teď mi dochází, že to vše začalo tímto incidentem. I přes pozdní hodinu na mě v kuchyni čeká manželka s večeří. Děti už spí. Ptá se, jaký jsem měl den v práci, nechci ji zatěžovat. Zmíním se tedy jen o menším konfliktu. Další den nastala velice podobná hádka, jelikož si stále myslím, že mám pravdu a nehodlám ustupovat. Manželka mě doma přemlouvá, abych si to rozmyslel a poslal složku tak, jak si přeje vedoucí. Nechápu, jak je možné, že mi tu nikdo nevěří, už ani vlastní manželka. Uraženě se odeberu do ložnice a jdu spát. Ráno složku odešlu. Přeci jenom mám na to vzdělání a vím co dělám.
Po týdnu přišel vedoucímu email s požadavky o zaplacení odškodnění za špatný formulář. Ihned běžel za mnou a s požadavky mi na stůl položil i okamžitou výpověď. Co teď? Ty peníze nemám a práci už také ne. Bojím se, co na to řekne manželka. Přijdu domů a dělám, že nic. Část odškodného zaplatím z našetřených úspor, ale pořád to nestačí. Už týden dělám, že jezdím do práce, místo toho jen odjedu za město a čekám. Když mi jednou manželka zavolá, proč na účtu není ani koruna, pokouším se jí to vysvětlit. Brečí mi do telefonu, říká že končí, že na ty neustálé lži už nemá. Když se dostanu domů, všichni jsou pryč. 
Nejen že nemám na zaplacení a nemám práci, teď už nemám ani to jediné, na čem mi v životě záleželo. Pokouším se žal zapíjet alkoholem, pomáhá to. Když nemám co dělat, tak piju. Stal se ze mě alkoholik, bez práce, bez rodiny. Poslední nájem jsem zaplatil v létě, teď je zima. Divím se, že po mě pan domácí ještě nešlape. Netrvalo dlouho a jsem na ulici. Uplynula dlouhá doba, než jsem si uvědomil, že za to může moje tvrdohlavost. Až teď po 2 letech se pokouším znovu postavit na vlastní nohy.
Veronika, 9.B
 


Alkohol v rodině

 Znám jednu holku jménem Karolína. Narodila se do úplně úžasné rodiny, která byla hlavně zdravá. Zažívala překrásné dětství plné nádherných vzpomínek. Bohužel jednoho dne to skončilo a vzpomíná na to hodně nerada, občas jí ukápne slza. Říká, že se touto situací, která se dostala až na úplné dno a občas ani neví, co má dělat, když zavzpomíná na tu situaci.
 Když jí bylo 6 let, její otec se rozešel s její matkou a o Karolínu, přestal jevit zájem. Matka z toho byla celkem dost na nervy. Každý den si prohlížela fotky a začaly se jí ronit slzy. Matka jednoho dne odešla pryč a Karolínu nechala doma o samotě. Když přišla pozdě v noci, Karolína seděla u televize. Z matky byl strašně cítit alkohol, byla opilá. Tyhle dny, kdy matka nechala Karolínu doma samotnou a přišla v noci opilá se opakovaly skoro každý den. Každou noc si matka volala s kamarády a popisovala, jak je nešťastná... Karolína ji samozřejmě chápala, ale proč ten alkohol?
 Jednoho rána se šla Karolína do kuchyně nasnídat. S výkřikem: ,,Proboha mami!", se Karolína vyděsila. Matka ležela na zemi. Naštěstí otevřela oči, jelikož se lekla výkřiku. Celý den jen ležela a brečela. Najednou zazvonil zvonek a stála tam policie s oznámením, že její maminka delší dobu pije alkohol a musejí ji odvést do protialkoholní léčebny.  Karolína už vyrostla, a dokonce chodí na střední, je ji 17 let, bydlí u babičky. Matku s otcem už od té doby neviděla.

Simona, 9.B