ZÁKLADNÍ ŠKOLA DAVLE

UČÍME SE PRO ŽIVOT

Přihlášení

pm eV 6. i 8.ročnících jsme si vyzkoušeli pravidla pasní přímé řeči. Nejprve jsme si stručně shrnuli základní typy přímé řeči a popsali, co je to uvozovací věta a ukázali si názorně, jak pracovat s uvozovkami a diakritickými znaménky a pak jsme si na jednoduchém dialogu mezi žáky vyzkoušeli napsat krátký rozhovor za použití přímé řeči. Dalším krokem potom bylo postoupit od tradičního rozhovoru k nápaditému, fantasknímu a neotřelému dialogu či příběhu s přímou řečí. Na práci dostaly děti čas celý týden, mohly si svůj příběh promyslet, vyladit. A přímou řeč zvládly opravdu bezvadně!

 

Děti v šestých i osmých ročnících se opravdu vyřádily a my vám teď přinášíme několik výsledků jejich práce. Posaďte, se, udělejte si chvilku čas a pobavte se spolu s námi :).

PCH

 

Příběhy našich šesťáků

PRVNÍ VÁNOČNÍ…

Jednou, když už skončily Vánoce, tak všude začalo sněžit a zamrzaly rybníky, což znamenalo, že všichni začali bruslit. I Maruška, která bruslila úplně poprvé, byla to velká sranda, protože pořád padala.   

„Sandro,“ zeptala se Maruška: „Pomůžeš mi, prosím.“ 

„No tak jo,“ odpověděla trouchu naštvaně Sandra. 

Nejdříve spolu trénovaly na malinkém rybníku, než se to trochu Maruška naučila, ale pak Sandru napadlo: „Víš ty co, půjdeme bruslit na řeku.“ 

„Tak dobře,‘‘ řekla trochu polekaně Maruška. Pak spolu jely dál. Z ničeho nic se před Maruškou objevila obrovská díra, Sandra ji chtěla varovat: „Maruško, před tebou je díra.“ Než si to Maruška stihl a uvědomit, už byla pod vodou. 

Veronika B., 6B

 

JEDEN KRÁTKÝ…

„Ahoj Milane.” Řekl Karel.  

A Milan na to odpověděl: ,,Je mi zima.”  

„Tak já ti zatopím,“ odpověděl Karel.

„Karle,” vykřikl Milan, „vždyť já hořím!” 

Jan H., 6B

 

SEDAČKA A PONOŽKA 

„Sedačko,“ řekla naštvaně ponožka, „nepředbíhejte na záchod, nejste jediná!“ 

„Já, ale můžu,“ řekla nafrněná sedačka. 

„A to jste vzala kde? Já si totiž myslím, že to tak není!“ řekla přesvědčeně ponožka. 

„Od sebe a každý mě bude poslouchat, i když nejsem královna.“ Odpověděla sedačka 

Ale teď jdu já, ať se vám to libí, nebo ne!“ řekla ponožka. 

„Chrrrrrrrrrrr.“ Vrčela sedačka. 

Terka D., 6B

 

KOUZLO  

Potkal jednorožec koně. Jednorožec povídá: „Ahoj, chceš se stát jednorožcem?“  

Kůň odpověděl: „Ano, chci!“  

„Tak sněz tuto duhovou kytku!“ odpověděl jednorožec. 

 Kůň snědl kytku. Jednorožec říká: „Wow, jsi krásně růžový.“ 

„Hurá,“ zaradoval se kůň, „už je ze mě jednorožec!“ 

Sára Š., 6B

 

Příběhy našich osmáků

JEDEN VTIPNÝ…

Marek řekl: „Ahoj Tome, chceš říct vtip?“  

„Jasně,“ řekl Tomáš. 

Marek začal vyprávět: „Šli dva a prostřední upadl.“ 

„To je trapný, znám lepší,“ řekl Tomáš. 

Marek řekl: „Tak se ukaž.“

„Letěly 2 stíhačky a 1 nestíhala,“ řekl Tomáš. 

Marek se začal smát: „Ahahahah,“ to byl nejlepší vtip, co jsem kdy slyšel. 

Marek J. a Tom B., 8.B

 

SKORO VÁNOCE NA BLÁTĚ  

Jednoho mrazivého, prosincového dne, když už Vánoce byly skoro za dveřmi.

Anička se jen smutně koukla z okna a povzdechla si: „Já bych si tak přála bílé Vánoce.“ V tom zaslechla, jak autobus zastavil na zastávce. Anička rychle vyletěla celá uřícená před dům. Jenže než stihla doběhnout na zastávku, autobus ujel. Anička bydlela daleko od školy, takže by už nestihala dojít před zvoněním. Měla štěstí, protože tatínek měl cestu kolem školy. Po vyučování ji neměl kdo vyzvednout, a tak musela jít pěšky. Jak tak šla, tak si pořád říkala, že si přeje bílé Vánoce. Z čista jasna se mraky začaly vířit: „Aničko,‘‘ řekl tajuplný hlas, „ty by sis tak moc přála bílé Vánoce?‘‘ ,,Ano, je to moje jediné přání,“ odpověděla Anička. Nebe se najednou uklidnilo. Anička si myslela, že se jí to jenom zdálo. Den před štědrým dnem Anička zdobila stromeček a dělala výzdobu. Večer se s rodiči koukala na pohádky. Šla spát brzy, aby se na zítřek vyspala. Anička se probudila a jako každé ráno se podívala z okna a vtom spatřila, že sněží, všechno bylo pokryto sněhem. A v tu ránu si Anička uvědomila, že ….. 

Pokračování příště J

Terka B., 8.B

 

A JEDEN HISTORICKÝ…

„Chlapče,‘‘ řekl a zjevil se před ním Jan Hus, „nehraj si s těma zápalkama!‘‘    

„Co?‘‘ zeptal se udiveně František Novák ducha.

Hus odpověděl: „Víš, jaká jsou nejčastější zranění při požáru školy?‘‘

„Nevím,‘‘ pokrčil rameny Franta.

„No přece popáleniny prvního a druhého stupně,‘‘ zachichotal se Honza (pozn. red. tedy Jan Hus J).

Franta se ušklíbnul a řekl: „Nevím, kdo jsi, tak upaluj!‘‘

Radek P., 8.B

 

VIRUS V PENĚŽENCE 

Maminka se mě zeptala: „Matěji, došel bys mi na nákup?“ 

Opověděl jsem: „Klidně, a co mám koupit?“ 

„Kup 10 vajíček, 10 dkg salámu a 20 dkg šunky a nezapomeň na chleba, ať máme něco k snídani“ a pro jistotu mi podala seznam. 

A vyrazil jsem do obchodu. 

Když už jsem měl všechno nakoupené a vyndal celý nákup na pokladní pás, zeptal jsem se  prodavačky, „kolik to bude stát?“ 

Paní prodavačka odpovídá: „Bude to 64 Kč!“ Podíval jsem se do peněženky a vyhrkl, „omlouvám se, ale moje peněženka asi dostala korona-virus.“  V peněžence bylo prázdno.  

Vrátil jsem se tedy domů a máma se mě zeptala, „kde máš nákup?“ a já, „nemám, protože moje peněženka je vážně nemocná.“  J

KONEC 

Matěj D., 8.B

A JEŠTĚ JEDEN KOUZELNÝ…

Byl jednou jeden pán se jménem Ludvík Kobereček, který měl kouzelnou knihu. 

Kniha mu dokázala splnit 3 přání. 

První den, co knihu našel, tak zjistil, že mu kniha dokáže splnit jeho přání. 

Aby se jeho přání vyplnilo, musel říct zaklínadlo: „Ó, kniho kouzelná, splň mi moje přání.“ 

Ludvík vyslovil zaklínadlo a potom řekl: „Přeju si, abych byl bohatý.“ 

Kniha mu jeho přání splnila a teď je Ludvík bohatý, a tak si koupil dům. 

Druhý den Ludvík otevřel knihu a chtěl další přání, ale kniha odmítla. 

„Proč?“ zeptal se Ludvík a kniha odpověděla: „Já jsem splnila tvoje přání, teď musíš splnit přání mě.“  

Ludvík odpověděl: „Jaké přání?“

Kniha řekla: „Musíš mi dát tvojí duši.“ 

Ludvík se zděsil a zakřičel: „Ne!“ 

Ludvík potom odešel a vydal se domů. Potom, co tam Ludvík dorazil, si všiml, že tam jeho nový dům není. Ludvík je teď bez domova a bydlí na ulici. 

Vašek K., Max M., 8.B

 

KOMETA

„Podívej, Karlíku!“ zvolala Helga a ukázala prstem na nebe. 

Karlík se zahleděl na svítivý objekt na noční obloze a pomalu se zeptal: „Co je to, Helgo? Tak krásně se to třpytí.“ 

„No,“ podívala se Helga na Karlíka, „to je přeci padající hvězda. Podívej! Ten krásný ohnivý ohon. A jak letí rychle!“ 

„Ta letí tedy vážně rychle.“  Hlesl nejistě Karlík. 

Helga zavřela oči a řekla: „Ano, tak zavři kukadla a něco si přej, než spadne.“ 

A tak zavřel oči i Karlík, a pak na děti spadlo letadlo. 

                                                                    KONEC 

Anežka S., 8.B

 

BABIČKY

Bydlí v malé vesnici dvě babičky, které se často scházejí a rozebírají spolu různá témata. Jednou se zase babička Miluška potká s babičkou Drahuškou. Povídají si a najednou je téma zavede k mladé generaci. A babička Miluška povídá: „Ta dnešní mládež, oni snad neumí mluvit, to víš oni pořád říkají nějaký zkratky nebo do toho používají slova v jiný řeči a já pak nerozumím.“ „

Přesně!“ povídá babička Drahuška, „nebo jak chodí v roztrhaném oblečení, no to je hrůza.“

„ Znáš moji vnučku, že jo?“ ptá se Miluška.

„Jo znám,“ odpovídá Drahuška.

„No tak ona má mobil, který nemá tlačítka, ale co je ještě horší, že na něm má zezadu jablko, ale ne celé, ono je nakouslé,“stěžuje si Miluška.

„No tak to moje vnučka,“ říká Drahuška, „ona mi pořád říká že nejsem IN ale jsem OUT, no já se jí ptám, co to znamená a ona mi to přeloží, ale já pořád nevím, protože IN je V a OUT je VENKU, ale já jsem doma a ne na zahradě.“

O tři roky později je vnučky naučí používat mobil. Babičky změní své oblečení a nabarví si vlasy. Dokonce je vnučky naučí natáčet na Tik Tok a založí jim Insta profil. NO NĚKDY DOBĚ NEUTEČEŠ!

Agáta Krupová, 8.B

 

 

A NAKONEC JEDEN UČITELSKÝ…

„Petříku, přines mi ten domácí úkol,“ řekla učitelka. „Nejsem tvůj otrok!“ a Petr s křikem hodil po učitelce sešit s úkolem. „Jdeš do ředitelny Petře!“ „Ty si ale asi neuvědomuješ, že učíš na zvláštní škole a víš co, polib mi prkénko od záchodu!“ odvětil Petr.

Lukáš K., Alex S., 8.A

DŮLEŽITÉ TELEFONY


kancelář školy: 257770452

ředitelka školy: 605375730

školní jídelna: 608010913

SOCIÁLNÍ SÍTĚ A ODKAZY


  



PRO UČITELE


 

školní email

ZŘIZOVATEL


 

Městys Davle


ADRESA ŠKOLY


Základní škola Davle

Školní 96, 252 06 Davle

email: reditel@zs-davle.cz


IČO: 47005319 | DIČ: CZ47005319

(ID DS): wwnnk9y

Číslo účtu: 2201841876/2010

REDIZO: 600053407

Copyright © 2013 - 2016 Základní škola Davle | Všechna práva vyhrazena | 

Informace o webu | zpětná vazba |