psanJak už víte, v hodinách literatury jsme si s šestými a osmými ročníky připomněli, co je to pověst, jak ji poznáme a co je pro tento literární útvar typické. Dnes se společně podíváme na druhou část příběhů, které naši šesťáci a osmáci napsali na základě zadání, které dostali. 

 

Pověsti patří k nejstarším příběhům, které si lidé předávali ústně a později i písemně a které obsahují nějaký prvek tajemna, mohou v nich vystupovat nadpřirozené bytosti nebo i kouzla. Důležité ale je, že pověst nás vždycky nějakou historickou reálií zavádí buď na skutečné místo, do skutečné doby a nebo nám představuje skutečnou historickou osobu. A tohle všechno měly děti za úkol použít a využít.

My jsme si v hodině online pustili reportáž ze zpravodajství ČT o nálezu výjimečného pokladu. Archeologové našli velmi ojedinělý a vzácný nález v jižních Čechách u obce Sepekov. Po zorání pole se na povrch dostal skutečný poklad! V zemi bylo objeveno na 800 mincí z doby krále Přemysla Otakara II., kterým se říká přemyslovské brakteáty a které byly vyraženy v královské mincovně někdy kolem 2.poloviny 13.století. Tyto mince byly vyrobeny z téměř čistého stříbra a zvláštní bylo, že se nikdy nedostaly do oběhu. Zkrátka někde na cestě z mincovny k budoucímu majiteli asi nějak záhadně zmizely. (Pokud vás zajímá původní reportáž, najdete ji zde: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/220411000100915/obsah/789459-cenny-nalez-historckych-minci.)
Na základě této informace pak děti zkoušely ve skupinkách vymýšlet, co se asi tehdy mohlo stát a když jsme dali dohromady dostatečné množství nápadů, tak se děti vrhly do psaní. Výsledkem jejich vymýšlení se měl stát text, který bude obsahovat prvky pověsti – tedy měla se v něm objevit nějaká skutečná historická informace, kterou jsme slyšeli v reportáži a pak onen vymyšlený příběh, co se asi stalo…Děti měly spousty skvělých nápadů a napsaly parádní slohové práce. My vám teď přinášíme druhou část příběhů. Buďte shovívaví a odpusťte dětem některé historické nesrovnalosti, zkuste si užít jejich fantazii. My jsme si každý historický ‚renonc‘ s dětmi ukázali a vysvětlili si, proč se v dané době to či ono nemohlo dít nebo nacházet…ale příběhy jsme neměnili a předkládáme vám je tak, jak je děti vymyslely. Pohodlně se posaďte, příběhy o mincích mohou začít…
PCH

 

Smutný osud
Tereza B., 8.B

Ve druhé polovin 13. století, bylo to za vlády Přemysla Otakara II. Na jihu Čech se jeden chudý chlapec procházel po vsi a tu ho oslovil jeden starý pán. Řekl mu, že za týden se budou razit mince, a že ví, jak se k nim dostat. Když mu všechno dopověděl, zmizel. Chlapec se nejdříve podivil, ale pak mu došlo, že jestli ten stařec mluvil pravdu, tak by mohl být bohatý.
O týden později se chlapec vydal do mincovny. Stařec mu řekl, že v poledne mince nikdo hlídat nebude. A opravdu z budovy v poledne všichni vyšli. Chlapec nečekal ani chvíli. Do trakaře nandal všechny mince, co posbíral, a rychle pádil pryč. Druhý den ráno k chlapci přiběhl jeho kamarád a varoval ho před zbrojnoši, kteří se od někoho dozvěděli, že mince ukradl zrovna on. Chlapec ve zmatku vzal všechny mince a utíkal na pole. Dostal totiž nápad, kam ukrýt mince. Tak je všechny vysypal, trochu rozprostřel a dal na ně slabou vrstvu hlíny. Řekl si, že až se vše uklidní, mince si vezme a uteče pryč.
Druhý den ráno vtrhli zbrojnoši do chlapcovy chalupy a hledali mince, jenomže nic nenašli. 800 mincí byla velká vzácnost, a tak vzali chlapce do šatlavy. Z ničeho nic se objevil stařec. Chlapec ho hned poznal a také mu došlo, že to on ho nahlásil. Když stráž odešla, chlapec se starce zeptal, proč to udělal. Stařec zaskřehotal a najednou vypadal jako čert. Chlapec už nestačil nic říct a čert si ho odnášel do pekla. A od té doby jako by se po chlapci slehla zem.

 

Mince
Adam S., 6.B

Na jihu Čech v obci Sepekov u Milevska došlo k unikátnímu nálezu stříbrných mincí, které pochází pravděpodobně z druhé poloviny 13. století.
V té době vládl Přemysl Otakar II., kterému se říkalo král železný a zlatý. Patřil k nejmocnějším panovníkům. Panoval 25let. Říká se, že mince nalezené v jižních Čechách nechal vyrobit na počest své manželky Kunhuty Uherské. Jiná pověst vypráví, že mince se Přemyslovi ztratily, když jel pro sebe a svou rodinu zaplatit nové panství a byl na svém koni přepaden. Loupežníci ani mince se nikdy nenašli.
Nalezené mince budou očištěné, očíslované a nové místo najdou v Prácheňském muzeu.
Zakopané mince
Sára D., 8.A
Za doby krále Přemysla Otakara II. se jedno město na jihu Čech rozhodlo, že sesbírá peníze všech obyvatel, a ty následně přepraví do studny na kraji města, aby měli něco na horší časy. Vše začalo tím, že výběrčí začali vybírat peníze, a pokud se lidi začali vzpouzet a říkat, že nic nemají, obrátili jim dům vzhůru nohama.
Když asi po 4 dnech vše vybrali, odnesli truhly s penězi na kontrolu a začali to přepočítávat. Za necelý den už věděli počet, bylo to kolem 800 mincí, které byly asi z 90 % stříbra. Vše pak naložili na povoz tažený koňmi a vyjeli.
Bohužel ale nedomysleli, že poslat s tím jen jednoho člověka je trochu riskantní a kočí tohoto vozu se rozhodl si peníze nechat pro sebe. Zastavil na prašné cestě u pole a začal kopat spoustu děr do země, a tím tam strávil den i noc. Když se pak po dlouhé dřině vracel zpět, už tam na něj čekalo vojsko. Chytili ho a začali ho vyslýchat, ale kočí nechtěl nic říct, a tak jim nezbývalo nic jiného, než ho začít mučit. Kočí však stále mlčel a začínal si myslet, že už ho nechají jít, ale to byl na velkém omylu. Kočího zabili a vydali se hledat mince, které však nikdy neobjevili.

 


Rozvozník
Marek J., 8.B

Byl jeden mladík, který odmalička pomáhal svému otci na statku s různými pracemi. Většinou měl na starost obstarat jídlo pro dobytek, ale často musel pomoct i s něčím jiným. Mladíkovi bylo 17 let, ale pomalu mu táhlo na 18. Otec mladíkovi sice platil, ale né moc…, proto si chtěl najít nějakou jinou, lépe placenou práci.
Mladíkovi se povedlo najít práci, dělal něco jako rozvozníka různého zboží. Ale vždy, když něco vezl, nesměl vědět, co to je, kdyby zjistili, že se podíval na zboží, nedej bože něco vzal, byl by s ním konec… . Jednoho dne musel dovézt asi 5 nějakých pytlů jednomu neznámému pánovi. Všechno vypadalo v pohodě, až do té doby, než narazil na 3 loupežníky. Mladík měl u sebe naštěstí nůž a o dva loupežníky se postaral, ale ten třetí už ho dostal.
Loupežník se snažil utéct s těmi pytli, ale najednou z ničeho nic před ním divočák. Loupežník utíkal, ale narazil na bažinu. Bažinu mohl přejít pouze, kdyby zahodil ty pytle, loupežník je zahodil a zdrhal… . když divočák doběhl k té bažině, zajímalo ho, co v těch pytlích je, tak je rozpáral svými kly. V pytlích bylo moc a moc mincí, všechny se vysypaly a divočáka nijak nezajímaly, tak odešel. Mincí si dlouho nikdo nevšiml a postupně se dostaly do země, až jednoho dne o pár stovek let později se mince našly a mají velmi velkou hodnotu a jsou jako z továrny.

 

Ztracené mince
Matěj P., 6.B

Jednou jedni chlapi jeli v kočáře a tam převáželi peníze, spoustu peněz, ale když ty peníze převáželi, tak se stal zádrhel.
Ty peníze převáželi v pytlích, ale ty pytle měly v sobě díru, takže jim po cestě všechny peníze vypadly na pole.
Když dojeli, tak zjistili, že nemají ty peníze, tak se tam vrátili, ale mezi tím lidé to pole zahrabali hlínou, takže ty peníze nikdy nenašli.

 

Pověst o mincích
Jirka H., 8.A

Stalo se to v době 2.pol. 13.stol. za vlády Přemysla Otakara II.
Říká se, že nějaký obyvatel našel poklad v malé truhle s 800 mincemi v jeskyni, ale nevěděl, že je to pohřebiště mrtvých. Bál se, že mu všichni ti mrtví něco udělají, tak se rozhodl, že ho schová někam, kde ho nikdo nenajde, tak šel a šel a přemýšlel, kam ho ukryje. Napadlo ho, že ho ukryje na poli u Sepekova, tak ho zahrabal asi cca 30cm a pak šel už zpátky do města za svou ženou, že našel poklad, ale že ho nesměl vzít, protože je začarovaný.
Ale žena chtěla ten poklad, tak šla hledat a našla ho, ale pak ti mrtví šli za ní a koukla se jim do očí a ulehla do hlubokého spánku.

 

Stará pověst pokladu na poli u sepekova podle Jendoise Hrozinkáska
Jan H., 6.B

Na poli u Sepekova se našel poklad. Jsou různé teorie, jak se tam ten poklad dostal: převozníka napadli lupiči, převozníkovi se poklad vysypal, atd., ale jen já vím, jak to doopravdy bylo.
Jednou takhle jel převozník z blízké mincovny doručit králi čerstvě vyražených osm set
stříbrných. Po cestě potkal starého dědečka, a jelikož to byl moc milý převozník, zastavil se vedle dědy na kus
řeči.: „Ahoj dědo.” Pozdravil převozník. „Dobrý den.” Odpověděl starý muž smutně. „Cože jste tak
sklíčený?” „To víš. Ani na jídlo nemám...”
Převozník si s dědou ještě dobrou hodinu povídal, dal mu jídla a pití z vlastní zásoby, kolik si jen přál, když tu dědeček řekl: „Ty jsi dal mě, já dám tobě. Vím, že jsi milý a spolehlivý. Má práce byla věštit budoucnost, ale musel jsem přestat na příkaz krále.To mě ovšem přivedlo na mizinu. Ten poklad s osmi sty
stříbrnými na nejbližší louce zakopej a – no, však pak uvidíš.”
Převozník tedy vyjel dál za králem a cestou si říká, proč to nezkusit. Tak na louce, po které
zrovna jel, začal hloubit díru. A co to nevidí? Našel tam truhlu s osmi sty zlatých. Ze samé radosti začal vyhazovat všechny stříbrné
mince z truhly a místo nich tam dal zlaté. Králi pak jen půlku přivezl a díky té druhé se z něj stal boháč.

 

Výkupné
Matyáš H., 8.A

Když slunce zapadalo, z hradu začal troubit poplach, že někdo unesl princeznu z její komnaty. Král s královnou si nevěděli rady, až jednou jim přišel dopis od lupičů, že chtějí za princeznu 800 grošů, které musí být úplně nové.
Tak král s královnou radši vezmou z mincovny 1000 grošů a jdou s tím na pole. Král byl ale chytrý, a tak vymyslel prví zatýkací tajnou taktiku..
Když mince dali na pole, odešli, ale ve skutečnosti pozorovali za křovím společně s vojáky. Když lupiči přišli s princeznou pro výkupné, tak král dal povel a během vteřiny byli lupiči zajati.
Ale když všichni odcházeli s radostí, tak zapoměli na mince a většina z nich se dochvala až do dnes.

 

Mince a dovozy
Jakub Ch., 6.B

Za vlády Přemysla Otakara ll., krále železného a zlatého, bylo v českých zemí dobře. Až na jeden den, kdy jely vozy z mincovny. Přes hrbaté a děravé milevské pole, kde vozy z mincovny ztratily přes 800 mincí. Možná je i někdo schválně ztratil a zahrabal.
Mince se časem, jak byly povodně a velké větry, dostaly 1 až 10 cm pod hlínu. O 800 let později, je našel pán, který venčil pejska. Uviděl v zemi něco stříbrného. Sebral to ze země a byla to mince. Celá stříbrná a byla na ní vyrytá hlava.
Zjistili, že mince jsou 800 let staré. Archeologové je stále nachází a hrabou. Jsou očištěny, označeny a uloženy v museu.

 

Mince s králem a rybami
Jakub J., 8.A

Asi v polovině 13. století, za doby vlády Přemysla Otakara II., v naší české mincovně vyráběl mince dobrý kamarád krále Přemysla Otakara II. S králem se kamarádil od dětství a chodili spolu na ryby. Když byl Přemysl korunován na krále, nechal si razit vlastní mince, na kterých byl král, jako symbol jeho samotného, a kolem něj 4 ryby, jako symbol přátelství mezi kamarády.
Přemyslův kamarád si vzal zlou a chamtivou ženu, která mu neustále vyčítala, že i když  pracuje v mincovně, pořád  nemají dost peněz. Stavení, ve kterém bydleli, patřilo jeho ženě a ta svého muže donutila, aby z mincovny ukradl 100 stříbrných mincí.
Muž byl smutný, nechtěl Přemysla zradit, ale bál se o střechu nad hlavou, a tak mince opravdu ukradl. Po cestě domů na poli (dnes někde u Milevska) ale mince nechal ležet. Uvědomil si totiž, že zničit přátelství mu za manželství se zlou ženou nestojí. Přemyslovi o tom nikdy neřekl, protože se bál, že ho chytí, když půjde takový obnos vrátit a ženě se vymluvil, že v mincovně všechno hodně hlídají.

 

Nález mincí
Martin K., 6.A

Nádherný a neuvěřitelně zachovalý nález mincí se našel v poli u Sepekova. Našel je náhodný kolemjdoucí, který je spatři po zorání pole. Našlo se přibližně 800 mincí, které byly z 90% stříbra. Byly 800 let staré, byly z doby Přemysla Otakara druhého.
Převozník jel z mincárny, tak si řekl, že má strašně málo peněz, a že neví, co má dělat, aby se uživil, tak mince v pytli zakopal do země. A pak když dojel domů, tak vymyslel výmluvu, že ho při cestě přepadli loupežníci a ten pytel mu ukradli.
Když pak neměl vůbec peníze, tak dojel tam, kde mince ukryl, ale mince již nenašel. A dochovaly se v dobrém stavu, protože byly v pytli.


Mincař Matěj a jeho tajný poklad
Tomáš B., 8.B

Příběh se odehrává ve 13.století za dob Přemysla Otakara II. U vesnice Sepekov nedaleko Milevska.
V jedné malé vesničce žil chudý Matěj se svou ženou a 12 dětmi. U jejich chaloupky měli malé políčko, na kterém pěstovali brambory, aby měli co jíst. Oba byli velice pracovití, ale přesto byli velmi chudí. Matěj přemýšlel, jak by svou velkou rodinu zabezpečil, a aby se měli lépe. A tak ho napadlo, že se půjde ucházet o práci v nedaleké mincovně. Byl přijat, a tak každý den razil stříbrné mince, které byly vyzdobené korunovanou hlavou a čtyřmi rybami. Matěj si představoval, co všechno by mohl dopřát své rodině, kdyby mince byly jeho.
Se ženou doma přemýšleli, jak to udělat. Žena dostala nápad, že Matějovi ušije boty z dvojitou otevírací podrážkou, aby se tam vešly akorát dva stříbrné brakteáty. A tak Matěj tři roky a tři měsíce kradl stříbrné mince. Potom se ale začali bát, aby jejich poklad někdo nenašel. Rozhodli se, že ho ukryjí pro své děti až budou dospělé. Jednoho dne se Matěj se svou ženou vydali na své políčko, že tam zakopou svůj poklad. A to také udělali. Než zemřeli, svoje tajemství vyzradili jen svému nejstaršímu synovi Václavovi, který slíbil, že poklad spravedlivě rozdělí mezi všechny děti. Václav byl povolán na vojnu, ze které už se nikdy nevrátil. Nález 800 stříbrných přemyslovských brakteátů ležel v zemi 800 let, 30 cm pod zemí. Tyto mince nikdy nikdo nepoužil k placení.

 

Záhada ztracených mincí
Jakub Ž., 6.A

Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, přišel záhadně ve 13. století o své drahé mince. Přemýšlel, jak se to mohlo stát. Své mince měl dobře střežené. Když zmizely, zasáhlo to celé panstvo. Lidé chodili, hledali v lesích, v jeskyních, na polích, ale marně. Mince nikde nebyly.
Lidé prohledali opravdu celý kraj, ale záhadu zmizení nevyřešili.
Až nyní, v dnešní době, jeden zemědělec při vykonávaní své práce na poli poklad našel a dal ho do rukou odborníkům. Poklad byl sice nalezen, ale Přemyslovci se už to nikdy nedozví.

 

Nalezené mince
Lukáš K., 8.A

Mince byly nalezeny kousek od Milevska na jihu Čech, a pocházejí z 13. století, z dob vlády Přemysla Otakara II.
Mince jsou ze stříbra a jsou velmi zachovalé. Na místě dříve stálo sídliště, a mince mířily z mincovny do oběhu, co se stalo, se pokusím vysvětlit níže.
Tak jak se to asi stalo? Na místě dříve stálo sídliště, takže zde byla velká koncentrace lidí. A určitě zde bylo i hodně zlodějů. Takže se to mohlo stát tak, že někoho okradli, a když s ukradenými mincemi utíkali, tak si jich všimli nějací strážní, a snažili se je lapit.
Jednomu strážnému se povedlo chytit jednoho za triko, a vytrhnout mu váček s mincemi, jenže se mu v té rychlosti rozsypaly a jelikož už byl večer, tak strážný nedokázal posbírat všechny. A jelikož z nějakého důvodu se ze sídliště stalo pole, tak se mince zahrabaly a na povrh vyšly až v září roku 2020.

 

Nalezený poklad
Michal CH., 6.A

Byla doba 2.pol. 13.st. za vlády krále Přemysla Otakara II.
V té době byli lidé hodně bohatí a razili hodně mincí, a proto se taky říkalo králi, že je to král železný nebo zlatý.
Na místě, kde měli sídliště, je teď pole blízko Sepekova v jižních Čechách, kde kolemjedoucí našel po orání poklad, ve kterém bylo 800 mincí v okruhu 30 centimetrů, které byly uloženy a našly se po 800 letech. Na mincích byl znak korunované hlavy.
Když mince hledali, nepoužívali k tomu žádné přístroje a kopali to ručně. Poté co mince našli, pečlivě je očistili od hlíny a uchovali je v muzeu.

 

Vzácné mince
Vanessa K., 8.A

V loňském roce byla natočena zajímavá reportáž o mincích. Našly se náhodou na poli, když byla půda zrovna po orbě. Pán šel na procházku a jedné z takových mincí si všiml na poli u Sepekova na Písecku, když se pole prohledávala, našlo se dalších 800, které se dochovaly.
Na mincích je hlava s korunou, kolem hlavy jsou vytlačené 4 hvězdy. Z celé mince je až 90% stříbra. Mincím se říká přemyslovské brakteáty, protože zde byly zakopány v půlce 13. století za doby Přemysla Otakara II. Odborníci si myslí, že zde bylo původně sídliště.
Jak se tam dostaly? Na malém sídlišti v jihočeském kraji žil kdysi pekař, byl sice známý v celém okolí, všichni jeho rodinu zbožňovali, žádné velké peníze z toho bohužel neměl. Jednoho dne se dozvěděl, že jeho žena trpí vážnou nemocí srdce, kterou lze léčit pouze operací. Operace byla opravdu drahá, jelikož pekař a jeho rodina žili výplatu od výplaty, neměl na ni peníze. Pekař se dozvěděl od známých, že budou převážet 800 přemyslovských brakteátů, které by mu stačily na celý život. Naplánoval si, jak peníze ukradne, až budou převáženy, dokonce to i vyšlo, ale kousek od sídliště, kde bydlel, vypukla velká bitva. Pekař se obával o svůj život, tak peníze zakopal v zemi. V bitvě za svou zemi bohužel zemřel a peníze zůstaly nevyužity, jeho manželka s dětmi to nakonec zvládly, peníze někde sehnaly, přestěhovaly se a začaly nový život. 

 

Velmi vzácný poklad
Františka S., 6.A

Za dob Přemysla Otakara II., se razily mince. A nebyly to jen tak ledajaké mince, byly totiž stříbrné. Jedny takové mince, konkrétně osm set, našel
náhodný kolemjdoucí na poli po orbě. Nikdo nemůže přijít na to, jak se tam dostaly, ale já jsem na to našel teorii.
Byla jednou jedna rodina, která vydělávala dost málo peněz, ale našetřili si osm set, a tak si řekli, že je zakopou na louku na horší časy. Teď se totiž měli dobře a peněz tolik
nepotřebovali. Nakonec jim peníze došly a oni umřeli na hlad, protože na ty peníze co zakopali, zapomněli.
Teď jsou všechny mince vyndané, a jen co je archeologové očistí, půjdou do muzea. Mince jsou totiž z druhé poloviny třináctého století a jsou velmi zachovalé a to se jen tak nevidí.

 

Přepravník mincí
Adéla S., 8.A

V druhé půlce 13. století žil jeden pán jménem Jan, byl to přepravce mincí. Nebyl moc bohatý, i když měl v té době zaměstnání, ale nebyl tak moc chudý, aby si nemohl koupit třeba mléko a chléb. Měl manželku Lucii a dvě děti, Aničku a Honzíka.
Jednoho dne mu nadřízený řekl, že musí mince dovážet rychleji, nebo ho vyhodí. Jan nevěděl, co bude dělat, protože Janův kůň byl už starý, ale Jan neměl na to, aby si pořídil lepšího koně. A tak ho napadlo, že si z každé várky odebere nějaké mince a zakope je na poli u Sepekova. A až nastřádá dostatek mincí, tak je vykope a koupí si lepšího koně. A tak hned další den odebral pár mincí a zakopal je. Takto to dělal asi dva měsíce.
Jednoho dne bylo hodně deštivo, a tak byla půda mokrá a měkká, což mu vyhovovalo na kopání. Ale na zdraví to dobré nebylo. Když přijel domů, začal kašlat a měl teplotu. Lucie se o něj musela starat a Jan přestal chodit do práce. Což znamenalo, že nemohl brát mince. Dny uplývaly a nemoc pořád zůstávala, doktor dával Janovi 2 dny života. Po dvou dnech Jan umřel, ale o mincích nikomu nestihl říct. A tak tam 800 mincí leželo a nikdo o nich nevěděl.

 

Mince na poli
Kateřina P., 6.A

Našlo se 800 mincí na poli u Sepekova. Jsou z 90% stříbra z doby 2. poloviny 13. století. A byly raženy za vlády Přemysla Otakara II. Nastoupil na český trůn roku 1253-1254.
Podle mě se mince měly převézt do jiného království jako dar. Ale o převozu se dozvěděli lupiči, kteří čekali, až povoz pojede. Když zaslechli dusot kopyt, tak vůz
přepadli, vzali mince a utekli. Potom mince zakopali, aby je nikdo nenašel.
A tak tam ty mince ležely zakopané do dnešních dnů.

 

Mince
Alex S., 8.A

Jednoho krásného dne se v mincovně u Sepekova konala největší ražebná akce za posledních 10 let. Přišli nejlepší raziči mincí z celé Evropy, ale jeden z nich razič nebyl, jenom se vydával za něj. Tomuto „raziči“ říkejme třeba Pepa. Když už po několika hodinách bylo vše vyraženo, dal se pytel mincí na stůl, aby je mohli další den spočítat, ale nikoho nenapadlo, že by to mohl někdo ukrást. Ke dveřím se postavili akorát dva těžkooděnci s halapartnami a to bylo vše. Dovnitř mohli pouze vybraní raziči a mezi vyvolenými byl i náš zloděj Pepa.
Pepa, protože do mincovny mohl, si přitáhl dovnitř trakař, strážným nakecal, že mince se budou přepočítávat až na radnici a naložil si celý pytel mincí na ten trakař. Strážcům to divné nepřišlo, protože byli zaprvé hloupí a za druhé nespali celý den a noc, protože je nikdo nešel vystřídat. Po chvíli to strážným došlo, co se vlastně stalo. Nevezl je na radnici, ale někam úplně jinam, ale Pepa byl už dobrý půl kilometr od mincovny. Těžkooděnci se za ním rozběhli, ale moc jim to nešlo, jak na sobě měli asi šedesát kilo zbroje. Takže jim zbývalo, že to nahlásí a půjdou za to, že to neuhlídali, na šibenici.
Polovina razičů a všichni vojáci, co tam byli, nasedli na koně a jeli za Pepou. Pepa nebyl obyčejný zloděj, ale byl to cestovatel v čase z roku 3866, takže si v lese přichystal svého Jeepa na jaderný pohon a nasedl do něj, pytel dal na zadní sedačku a už stopadesátkou uháněl ke své chatrči. Ve své chatrči měl totiž časový přesouvač kvantových částic, který umožnuje lidem a věcem cestovat v čase. Pepa to měl vymyšlené tak, že zakope mince a vrátí se pro ně v budoucnosti (už se neví, proč si je nevzal s sebou do toho přesouvače, ale to je jedno). Takže mince zakopal na kraji lesa u své chatrče, ale to nevěděl, že za sedm set let tam bude pole a že to vykopou nějací týpci z roku 2020.
Napsáno: 19. 2. 4020

 

Nalezený poklad z doby Přemyslovců
Lucie M., 6.A

V polovině třináctého století za vlády Přemysla Otakara II. se v mincovně u Sepekova vyráběly stříbrné mince. 800 vyrobených mincí převáželi na hrad do státní pokladny. Cestou vůz přepadli lupiči a mince ukradli.
Protože mince byly nové, báli se s nimi platit. Schovali si je na pozdější časy, až se na loupež zapomene. Pak vypukla třetí česko-uherská válka. Lupiči museli jít do války a poklad nechali schovaný. Po válce si ho chtěli vyzvednout, ale bohužel ve válce padli a nikomu neřekli, kde je poklad schovaný.
V září 2020 nalezl minci jeden člověk, který se byl zrovna projít. Oznámil nález archeologům a ti našli 800 mincí. Příští rok si je můžeme prohlédnout v muzeu.

 

 

Přemysl a 800 stříbrných mincí
Agáta K., 8.A

Jednoho dne, přesněji 24.7 1254, jel jeden pán jménem Přemysl přes malou obec Sepekov. Jel na králem vypůjčeném kočáře a vezl 800 stříbrných, právě vyrobených mincí. Podle plánu je měl dovézt na královský hrad Přemysla Otakara II. Mince měly být poté rozděleny na menší díly a poslány do oběhu, aby s nimi lidé platili. To se ale bohužel nikdy nestalo a v dnešní době jsme tyto mince našli na poli u Sepekova. Chcete vědět, co se s naším Přemyslem stalo? Pokud ano, tak poslouchejte.
O převozu těch mincí se diskutovalo na královském dvoře už dlouhé týdny, pak se rozhodlo, že bude uskutečněn. Zpráva o převozu mincí se měla udržet v tajnosti, aby se převoz obešel bez problémů s lupiči. Zpráva o převozu mincí se však záhadným způsobem roznesla po celé říši. Lupiči se to také dozvěděli a jak jinak, chtěli ty mince pro sebe.
Lupiči se u Sepekova shromáždili a byli připraveni zaútočil na vůz s mincemi. To se i stalo, když vůz projížděl okolo lupičů, lupiči zaútočili. Zabili Přemysla a ukořistili mince. Když se o přepadení vozu dověděl král, poslal na lupiče vojsko. To lupiče přepadlo a odvedlo do vězení na hradě. Mince ale nedostali, protože lupiči mince zakopali na poli u Sepekova a to vojsko nevědělo. Král na mince brzy zapomněl, a tak tam zůstaly ležet až do doby 21. století, kdy byly nalezeny. Tak a toto byla pověst o Přemyslovi a 800 stříbrných mincích.

 

Ztracené mince
Tereza D., 6.B

Jednoho škaredého podzimního dne statečný rytíř Petr s družinou krále Přemysla Otakara ll. převážel čerstvě ražené mince neboli malé přemyslovské brakteáty přímo z mincovny.
Najednou slyšeli tajemný šumot, který už znali, byl to rachot od banditů, takže zrychlili a na poli u Sepekova zakopali hromadu mincí. O chvilinku později na ně banditi vybafli z křoví, protože to byli dobří bojovníci, tak zabili všechny bandity, ale přežil těžce raněný jeden jediný rytíř jménem Petr. Jeden rolník ho viděl, jak je vážně zraněný, tak ho zavezl do kláštera.
Když dojel do kláštera Anežky Přemyslovny, dostal k tomu zranění horečku. S horečku bojoval asi týden a horečka bohužel vyhrála, a protože o mincích nikomu neřekl, ležely tam několik století. Až v roce 2020 náhodný kolemjdoucí je objevil a začaly se hledat.

 

Ztracené mince
Vilém J., 8.A

V době krále Přemysle Otakara II. se jeden loupežník rozhodl, že vykradne mincovnu, která stála kousek od sídliště na jihu Čech. Připravoval se na tuto loupež dlouho, a tak počítal i s nějakými obtížnostmi. I proto si vykopal předem díru, kam vloží peníze a poté si je vykope a odjede na východ. Vše měl připravené a odpoledne vešel do mincovny. Řekl, že bude převážet peníze do království a oni mu věřili. Mince vzal na vůz a odjel. Na pytli bylo napsáno 800. Lupič si myslel že mincí bude o dost méně ale naštěstí vykopal dost velkou díru, aby se tam vešlo všechno. Když už byla tma, lupič nasypal peníze do díry a poté je zakryl, aby si toho nikdo nevšiml.
Den na to se loupež začala vyšetřovat. Lupič byl připraven odjet, už mu jen stačilo vykopat peníze, ale než začal, tehdejší policie už ho vystopovala a poslali ho rovnou na popravu. Mysleli si, že peníze bude mít uložené doma v pokladně, ale když ji otevřeli, ležel tam jen veliký pytel a peníze nikde. Od té doby byly peníze zakopané u sídliště na poli, až dodnes.

 

Poklad
Matěj D., 8.B

Jednoho dne za vlády Přemysla Otakara II. se v malebném městečku razily mince v takové malé továrničce. Ředitel té továrny zaměstnával přibližně 10 lidí, kteří každý den razili mince, na kterých byl král s korunou na hlavě, ale ten den pozdního večera se tam něco nehezkého událo:
Někdo je okradl.
To se ale dozvěděli až brzké ráno druhý den. Celý den se to vyšetřovalo a jediné, co našli, byla jediná mince, kterou tam nechali. Potom, co našli minci, tak
náhodně našli ještě jednu stopu, která jim hodně pomohla, byla to totiž část oblečení, co nosí jediný člověk, a to králův rádce.
Jenže byl tu problém, poslední králův rádce se odstěhoval pryč na jih. Ale byl tu jeden člověk, který věděl, že si ty peníze nevzal s sebou. A proto šli hledat, a tak šli hledat do Hradu Bezděz, kde sídlí král. Protože to bylo nejočekávanější místo, kde by to mohl ukrýt, jenže byli na omylu. Ty mince byly totiž zakopané pod fontánkou na náměstí. A od té doby se nenašli, až v tomto století se našlo místo, kde je ukryl.