ZÁKLADNÍ ŠKOLA DAVLE

UČÍME SE PRO ŽIVOT

Přihlášení

Lidice

  1. dubna se 5. ročníky společně vydaly do Lidic. Co tato exkurze na jedno z nejsmutnějších míst u nás zanechala v dětech? Jak na ně všechny zážitky, informace a pocity zapůsobily? Můžete se do jejich psaných výpovědí začíst:

V Lidicích bylo 102 domů a 500 obyvatel. Byl tam kostel sv. Martina a vedle něj byla škola. Byly dvě školy: měšťanka a obecná škola. Obecná škola byla něco jako náš první stupeň. Měšťanka byla něco jako stupeň druhý. Bylo tam 14 statků, holič, trafika a dvě řeznictví.

 

  1. června 1942 byly Lidice srovnané se zemí. Muže zabili, ženy odvezli do koncentračních táborů a děti buď zabili, anebo je dali na převýchovu. Na převýchovu se dostaly děti jen tři. Protektorem byl Konstantin von Neurath, ale byl prý moc měkký, a tak ho vyměnili za Reinharda Heydricha. Byly vypáleny také Ležáky. Obec, která byla nedaleko Lidic. Stalo se tak dva týdny po vypálení Lidic. Všechny muže se nepodařilo zabít, přežili tři. Byli to dva letci a jeden muž, který byl ve vězení, protože zabil svého syna ve rvačce.

Poslední lidická žena je paní Skleničková. Ačkoliv se Němcům podařilo srovnat Lidice se zemí, sklepy tam stále jsou. Děti z Lidic byly odvezeny do vyhlazovacího koncentračního tábora jménem Chelun. Některé ovšem zabili již v autech pomocí plynu. V Chelunu zemřelo 82 dětí. 17 dětí bylo nalezeno. Jedna paní udělala sousoší na počest 2. světové války. Dělala ho dvacet let. Je na něm vyobrazeno 82 soch. Mají to být děti z Lidic. Věkem a pohlavím sedí, ovšem tváře jsou neutrální. Sochy mají ve tvářích vypsaný strach, smutek a hrůzu. Jedna socha byla ukradena. Zobrazovala jedno z menších dítek. Byla poté znovu odlita.

Na druhého protektora byl spáchán atentát. Stalo se tak 27. května 1942 v Praze. Atentát se připravoval půl roku. Samopal selhal, tak se o to postaral granát. Heydrich nakonec zemřel 4. června 1942.

Lidice byly vypáleny pro výstrahu. Německý diktátor jen tak vybral tuto vesnici. Abyste měli představu, kolik dětí zemřelo v druhé světové válce, bylo to třináct milionů.

Madla P.

 

Jeli jsme do Lidic na školní výlet, kde na nás čekala hodná paní. Ta nám řekla celý příběh o Lidicích. Stalo se to z 9. června na 10. června 1942. Němci začali likvidovat Lidice. 173 mužů bylo popraveno, jenom 3 přežili. Jeden z nich byl ve vězení. Děti vytrhávali maminkám z náručí a dávali je do plynových vozů. Tam zahynuly. Z odvezených  dětí jich přežilo pouze 17. Jedna žena stále žije. Paní Skleničková. Nedávno jí bylo 96.

Alenka H.

 

Byli jsme na exkurzi v Lidicích. Vyjeli jsme v 8:00, jeli jsme autobusem a cestou jsme viděli veverku. Začali jsme u galerie. Šli jsme na konec nových Lidic a ta ulice se jmenovala 10. července 1942. Pak jsme došli na takovou malou vyhlídku a viděli jsme staré Lidice. Pod vyhlídkou byla výstava, tam jsme byli a pak jsme šli do starých Lidic. Tam bylo 82 soch a ty sochy byly děti. Na druhé straně byl viděn ještě trošku rybník. Děti si hrály s kuličkami nebo holky s gumičkami, a když byla zima, tak kluci hráli hokej. V Lidicích bylo zastřeleno 173 mužů, přežilo to 17 dětí, ale teď už jich žije jenom 7.

A některé děti dokážou o tom mluvit, ale nějaké o tom vůbec nechtějí mluvit. Mně se výlet moc líbil, i když to byla taková hrůza. 

Jakub J.

 

Když jsem byl v Lidicích, tak jsem viděl rovinu, kde dřív byly Lidice. Nebylo to poznat, jenom trochu sochami. Cítil jsem se tam smutně, protože tam umřeli nevinní lidé. Dozvěděl jsem se, že to tam vypálili kvůli podařenému atentátu na Reinharda Heydricha. Přežili jenom 3 muži, 17 dětí a pár matek. V Lidicích je taky socha s 82 dětmi, které umřely, a je tam hrob 173 mužů. Děti, které přežily, šly na převýchovu a tam zapomněli mluvit česky. Ty, co nepřežili, zabíjeli tak, že je dali do auta a zabili je plynem. Bylo to moc smutné a nemělo by se to stávat. Každý by měl tohle místo navštívit, aby věděl, co se dělo za druhé světové války. 

 

David P.

 

Byli jsme na exkurzi v Lidicích, kde jsme se byli podívat na celý areál Staré Lidice. Začali jsme prohlídkou pietního území Lidice, kde jsme dostali velmi milou průvodkyni, která nás prováděla a povídala nám samé důležité informace. Ukázala nám, kde se nacházely různé budovy před vypálením a vyvražděním vesnice a příběhy různých dětí, které za nic nemohly. Byli jsme se podívat u sousoší 82 dětí, které byly z Lidic odvezeny. Pak nás zavedla na zahradu růží. Po prohlídce Starých Lidic jsme šli do galerie, kde byla prezentace, ve které byly kvízy, takže jsme si to celé shrnuli. Nakonec jsme si mohli vyzkoušet, s čím si děti z Lidic hrály. Po pěkné prezentaci jsme šli na oběd do blízké restaurace, kde jsme měli řízek s bramborami. Byl to velmi poučný a zajímavý výlet do doby, kterou si vůbec neumíme představit.

Madlenka S.

 

Tato vesnice souvisí s druhou světovou válkou a dnem 10. 6. 1942. Tento den Hitler nechal tuto vesnici srovnat se zemí. Vojáci přišli do prvního domu, kde bydlela malá Maruška Doležalová a její rodina. Tam si udělali základnu a zapisovali si, koho už zajali a koho ne. Lidice byly veliké, měly 102 domů, kostel a školu. Celé Lidice obešli a shromáždili si děti, ženy a muže. Ženy odvezli do koncentračních táborů, muže postříleli a děti odvezli do gymnasia za ostatními dětmi. V gymnasiu si vojáci děti začali prohlížet nebo měřit. Vzali si jich s sebou jen 17, ostatních zhruba 113 dětí udusili. Mezitím v Lidicích vyhodili domy do povětří. Pak to začali uklízet a povedlo se jim z Lidic udělat pustou krajinu, kde nebylo památky po jediném domu.

Těch 17 dětí odvezli do Německa a tam je dali na převýchovu. Když Němci válku prohráli, tak děti z převýchovy dali zase zpět. Ale když se vrátili domů, tak dům neměli, nebylo tam nic. Ta Maruška Doležalová se vrátila za maminkou do nemocnice, protože maminka byla nemocná. Ovšem byl tam jeden háček, Maruška uměla jen německy a maminka uměla jen česky. Proto musely mít tlumočníka. Maminka za 3 měsíce umřela, proto ji vychovávala teta.

Když jsem slyšela tento a taky mnoho dalších příběhů, úplně ve mně hrklo. Nechtělo se mi smát ani na někoho mluvit. Ovšem i tyto věci musíme znát. Ráda jsem se o tomto něco dozvěděla.

Marie H.

 

V úterý jsme obě páté třídy jeli do Lidic. Cesta trvala hodinu. Když jsme přijeli, hned jsme viděli galerii a pomník. Vystoupili jsme z autobusu a šli jsme ke galerii. Bylo to tam moc pěkné. Když jsme se porozhlédli, přišla pro nás paní, která nás měla provést po Lidicích. Lidice byly rozděleny na dvě části, staré Lidice a nové Lidice. Když jsme šli na místo, kde stály staré Lidice, tak jsme prošli kolem růžového sadu míru. Bylo tam vysázeno něco přes 1200 růží. Společně tvořily z leteckého pohledu jednu velkou růži. Když jsme přišli k místu, kde stály staré Lidice, paní nám vyprávěla o tom, co se stalo v původních Lidicích. Z 9. června na 10. června 1942 byly Lidice obklíčeny Němci. Do Lidic je zavedl dopis, který doputoval do továrny. Ředitel továrny dostal dopis, který byl adresován Marušce, která pracovala u něj v továrně. Dopis by již otevřený, takže ředitel nevěděl, kdo všechno tento dopis viděl. V dopise se někdo vydává za člena odboje, který souvisí s atentátem na Heydricha. Ten někdo píše o velkém činu, který spáchal. Ředitel továrny dopis předal gestapu. Díky tomuto dopisu se Němci dostali do Lidic. Jakmile se dostali do Lidic, tak oddělili muže od dětí a žen. Všechny muže zabili. Po masakru zbyli pouze 3 muži. Od matek odtrhli děti, které potom poslali do koncentračních táborů nebo je dali na převýchovu do Německa. Všechny matky poslali do koncentračních táborů. Pouze 17 dětí přežilo.

Olík K.

 

Lidice jsou zajímavá vesnice. Jsou smutné, ale krásné. Mají tam čtyři druhy domů, růžový sad, Lidickou galerii, Lidické muzeum a úřad. Lidice se rozdělují na staré a nové. Ve starých Lidicích je 82 soch dětí a kámen, od kterého začínala vesnice. Ve vesnici byly tři hospody, kovář a škola, která měla ústřední topení.

Najednou přijeli Němci. Začali všechny budit. Zavolali si k sobě muže a postříleli je. Pak oddělili děti od matek a některé děti dali do náklaďáků, tam je pak udusili plynem. V lepším případě je dali na převýchovu.

Z prázdných domů vyndali šperky, jídlo a dobytek. Nakonec 10. Června 1942 vesnici srovnali se zemí, přesunuli potok a zasypali rybník. Když přišli ti, co přežili, tak to tam málem nepoznali. Návrat pro ně musel být hrozný.

Julie K.

 

Včera jsme byli ve vesnici jménem Lidice. Tato vesnice je vzácná svým názvem. Lidice byly přestavěny kvůli tomu, že tam byla válka. Na co jsme tam narazili?  Hned při příjezdu jsme viděli dvě veverky. No a pak jsme měli 10 minut, abychom se najedli.  Potom přišla průvodkyně, která nás provedla celou vesnicí. Zastavili jsme na vyhlídce a tam jsme si chvíli povídali. Pak jsme šli do nějaké památkové budovy, kde jsme si též povídali. Potom jsme šli k sochám dětí, kde mi šel i mráz po zádech. Pak jsme šli zpět do galerie, kde jsme poslouchali video. Když jsme doposlechli video, tak jsme měli možnost si pohrát s hračkami, které tam pro nás připravili.  Měli jsme na to 5 minut a pak jsme šli na oběd do restaurace. Pak přijel autobus. A jeli jsme domů.                                   

 Lenka H.

 

  1. 4.2022 jsme byli v Lidicích. Bylo tam smutno, ale dozvěděli jsme se mnoho nových věcí. Bylo to přesně 10. června 1942. Tato vesnice byla vypálena nacisty úplně bezdůvodně. Všechny nejdříve vzbudili a přikázali, aby vyšli ven. Matkám vzali děti a převezli je do koncentračních táborů. Děti, které měly blonďaté vlasy a modré oči, dali na převýchovu k německým rodinám. Ostatní děti zavřeli nacisté do aut, do kterých se vypouštěl plyn, který je udusil. Všech 173 mužů popravili no statku u Horáka. Přežili jen Tři muži. Dva, kteří utekli už před tím, než se tam stala ta katastrofa. A jeden, který byl ve vězení a vůbec nic netušil. Až když se vrátil, zjistil, co se stalo.

Ale nyní se vrátíme do přítomnosti. Když jsme přijeli a došli na místo, kde stály staré Lidice, byla tam jenom pláň. Nacisté to tu srovnali se zemí. Dokonce i přesunuli potok, aby to tu nikdo nepoznal. Stálo tam jen 82 soch dětí, které zemřely a velký památník pro všechny, kdo zemřeli. Potom jsme šli zpátky. Viděli jsme růžový sad, kde rostou růže. Bohužel jsme tam nebyli, když kvetly. Když jsme došli zpátky, šli jsme do místnosti, kde jsme koukali na prezentaci. Z prezentace jsme se také dozvěděli spoustu informací. Po tom, co jsme se dokoukali prezentaci, zkusili jsme si hračky, s kterými se bavily děti z Lidic. Pak jsme šli na oběd. Byl moc dobrý. Měli jsme řízek s bramborami. Po obědě jsme jeli zpět do Davle.

Nela P.

 

 

 

DŮLEŽITÉ TELEFONY


kancelář školy: 257770452

ředitelka školy: 605375730

školní jídelna: 608010913

SOCIÁLNÍ SÍTĚ A ODKAZY


  



PRO UČITELE


 

školní email

ZŘIZOVATEL


 

Městys Davle


ADRESA ŠKOLY


Základní škola Davle

Školní 96, 252 06 Davle

email: reditel@zs-davle.cz


IČO: 47005319 | DIČ: CZ47005319

(ID DS): wwnnk9y

Číslo účtu: 2201841876/2010

REDIZO: 600053407

Copyright © 2013 - 2016 Základní škola Davle | Všechna práva vyhrazena | 

Informace o webu | zpětná vazba |