sŠkola v přírodě Střelské Hoštice 6. B a 9. A: Den 1. a 2. za turistikou a poznáním

Na hranici Jihočeského a Západočeského kraje se nachází malebná vesnička Střelské Hoštice, kterou protéká zlatonosná řeka Otava. V této vísce se stane ubytování od DDM hl. města Prahy na pět dní naší základnou, ze které budeme vyrážet za nejrůznějšími aktivitami.

 

Den 1.

Po ranním shonu na srazu u školy a s jistotou, že máme všechno a všechny, jsme vyrazili z Davle do Prahy, kde jsme přesedali na linkový autobus do Střelských Hoštic. Cesta uběhla, krom pár zdržení u nově budované dálnice D4, hladce. Bůh Perun nad námi držel ochrannou ruku a po ranních přeháňkách nebylo ani památky. Slunce svítilo a bylo teplo. Vysedli jsme z autobusu a jistým krokem jsme se blížili k ubytování. Po cestě jsme stihli obdivovat hoštický zámek a čistou řeku Otavu. Ubytovali jsme se, prošli si areál a spěchali na polévku krupicovou s vejci a krůtí na kari s rýží. Po obědě jsme se zdokonalovali v povlékání lůžkovin a vybalovali batohy. Nesměl chybět krátký odpočinek a po něm hurá procházkou na koupačku k jezu v Poříčí, abychom se po tak náročné cestě ošplouchli a zchladili. To byl náš cíl. Po vodních radovánkách následovala večeře. Smažené rybí filé s bramborem. Po večeři jsme se zkoušeli zabavit nejrůznějšími pohybovými aktivitami. Hřeb večera bylo fotbalové utkání namíchaných žáků 6. B a 9. A. Kdo nehrál, fandil z plných plic. Svačinkou jsme si ještě zpříjemnili večer a po osobní hygieně jsme zalehli vysílení do postelí.

Den 2.

Budík zazvonil v 7:45 a my se probouzeli do dalšího krásného dne. V 8:30 jsme se nasnídali a řekli si nabitý harmonogram turistického výletu na hrad Rabí. Zabaleno, boty obuty, je 10:00 a my vycházíme. Doplníme ještě zásoby v nedalekém obchůdku a můžeme se vydat na cestu. Procházíme malebnými jihočeskými vesnicemi a obdivujeme jejich typický architektonický ráz a občas zahlédneme štít stylu selského baroka. Zastavujeme se u pomníku, kde zahynul český král Rudolf Habsburský, zvaný kaše, který vládl pouhý rok po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. Přecházíme řeku a vcházíme do města Horažďovice, historicky významného města, dnes proslulého výrobou bramborového škrobu. Obědváme připravenou bagetu s kuřecími řízky z nafasovaného balíčku a pozorujeme denní shon na náměstí. Výpravou pokračuje s plnými bříšky do kopečku na zříceninu hradu Prácheň, ležící ve stejnojmenné přírodní rezervaci. Krátká pauza, občerstvit se, říci si něco naučného a spěcháme rychlým krokem na vlak do vesnice Velké Hydčice. Úspěšně přicházíme na vlakovou zastávku a máme radost, že vlak ještě neodjel. Přesouváme se blíže k hradu Rabí a vyrážíme na jeho zteč. Hrdinně se šesťáci s některými deváťáky derou do hradu, část devítky padla v podhradí a raději chladí rány v osvěžující a studené řece Otavě. Hrad Rabí byl dobyt a my se kochali jeho mohutným nádvořím. Hrad Rabí byl dobyt v husitských dobách samotným Janem Žižkou z Trocnova, kde přišel o své jediné zdravé oko. Autobusem jsme se přesunuli zpět do Horažďovic, odkud jsme vyrazili k domovu. Uťapkaní jsme dorazili na večeři, kde nám naservírovali přírodní plátek s hráškovou rýží. Po večeři jsme se ještě stačili svlažit v řece po náročném 18kilometrovém výletě. Den jsme zakončili unaveni v postelích, ani na zlobení nezbyl čas.

Adam Nejedlý