V tomto týdnu se konalo okresní kolo tradiční Olympiády v českém jazyce. Jako již poněkolikáté, soutěžící ze Středočeského kraje se sjeli do ZŠ v Dolních Břežanech, kde na ně čekaly dvě hodiny psaní a promýšlení jazykových oříšků. V rámci 50. ročníku OČJ se za naši školu zúčastnily okresního klání žákyně Veronika Bílková z 9.třídy a Nikola Šťastná z 8.třídy. I toto kolo olympiády bylo rozčleněno na 2 části – mluvnickou a slohovou/literární.
Letošní školní kolo Olympiády v anglickém jazyce se vyznačovalo podobně jako u olympiád z ostatních předmětů velkým zájmem žáků. Přišlo 22 z 8. a 9. tříd. Kvůli většímu počtu jsme rozdělili průběh olympiády do dvou kol. Prvních 12 nejúspěšnějších žáků z 1. kola, které obsahovalo Listening, Grammar a Reading, se dostavilo další týden na ústní Speaking. Příjemnou změnou byla možnost konat tuto ústní část v tichu volné třídy.
Nejradši jezdím na sjezdovce Hnědý vrch, protože je dlouhá a na lanovce se nejede tak dlouho.
Bojím se, že si při lyžování zlomím pravou ruku.
Nebaví mě chodit do kopce.
Na dnešní výlet jsem se těšila, protože jsem šla s kamarádkami.
Při výšlapu na běžkách na Liščí horu mě napadalo, že mě to vůbec nebaví, a že to nechci dělat, a také mě bolí nohy. A hele já mám běžky!!!
Obě deváté třídy dnes v Praze absolvovaly závěrečné představení svých dlouhodobých projektů z českého jazyka. Skupinky žáků měly přiděleny jednotlivé autory literatury 20.století, našly si o nich podstatné informace, ale také zajímavosti a drobnosti z jejich života, zasadily jejich život a dílo do doby, ve které autoři žili, a dnes nám vždy na dvou myšlenkových mapách své dílo představily. Kromě toho měli žáci za úkol vymyslet rekvizity, kterými doplní vyprávění a místo, které nějak s autorem souvisí. Prošli jsme tedy postupně nejen místa, kde původně bylo Osvobozené divadlo, ale také kam chodil rád Josef Škvorecký a o čem psal Jaroslav Seifert - kavárnu Slavie. Navštívili jsme náměstí Václava Havla, jeho knihovnu, balkon, ze kterého promlouvali účastníci sametové revoluce, Činoherní klub spojený se jménem Milana Kundery a nebo staré město se Židovským hřbitovem blízké Franci Kafkovi. Náročný den v zimě a vycházka dlouhá 8km se vyvedly, na konci nám i zasvítilo slunce. Další dny si ještě pustíme videa z míst a vystoupení dětí a podíváme se blíže, jak to vše vypadalo a dopadlo.
Ve školní knihovně se už od pondělí můžete těšit na nové přírůstky, přikoupili jsme nové knížky z výtěžku fotokoutku, který se podařil na předvánočních trzích. Najdete tu nejnovější hitové mangy, nové série fantasy, detektivky a taky dobrodružné knížky. Díky za příspěvek a přejeme hezké počtení! Tým ČJ
V úterý naši školu navštívily dvě lektorky z organizace DROP IN, která dlouhodobě v České republice působí jako jedna z nejznámějších služeb pro prevenci návykových látek a též se věnuje poradenství a spolupráci s rodinami osob drogově závislých. Lektorky nejdříve zjišťovaly, co už žáci sedmých tříd o návykových látkách vědí a poté srozumitelně rozdělily návykové látky do několika skupin a následně si formou různých aktivit všichni mohli vyzkoušet různé úkoly a hádanky. Během celého dvouhodinového programu byly k dispozici dvě obálky, do kterých všichni zúčastnění mohli vkládat anonymně dotazy a postřehy k aktuálně probíraným tématům.
V obou sedmých třídách si děti ještě před Vánocemi vyzkoušely, jak obtížnou práci mají kaligrafisté v Japonsku a jaké to je být básníkem haiku. A co to vlastně haiku je? Krásná krátká nevšední poezie....a právě tu si také naši sedmáci zkusili vytvořit. Vše pak dali dohromady i s pěknou ilustrací ve formě vodoznaku a kresby či malby a vznikla opravdu krásná dílka. Můžete to ostatně posoudit sami, až se někdy přijdete podívat k nám do školy. Ty nejzdařilejší výtvory jsme vystavili.
Že pořád nevíte, co je to to "haiku" :-)? Tak tady je jedno moc pěkné vysvětlení, jak jej píše Marek Kvapil ve svém článku o haiku:
Haiku jsou minimalistické japonské básně složené z pouhých tří krátkých veršů. Jednu přelouskáte přibližně za pět sekund. Což je výhoda, protože haiku můžete číst, i když na čtení nemáte čas. A snadno se čtou i dětem.
Tím ale nechci nikoho nabádat k rychločtení. Haiku je rozhodně lepší číst pomalu, ba meditativně. Jako modlitbu.
Dle japanologů Denisy Vostré a Antonína Límana „bylo pro staré básníky haiku cestou, školou života a poznání.“ Japonský spisovatel Masudži Ibuse považuje haiku za „největší japonský dar světové literatuře“. A japonský básník Josa Buson říká, že „podstatou haiku je používat obyčejných slov a přitom obyčejnosti nepodlehnout.“
Nejlépe ale poznáte haiku tím, že ho budete číst.
NÁŠ TÝM
