V době covidové chtě nechtě rodiče přejímají roli učitelů. A jde jim to velmi často výtečně. Rodiče svými nápady nadchnou svoje děti doma, ty zas své kamarády, paní učitelka k jejich nápadu přidá svůj a ve finále je z toho parádní výsledek. Někdy se to také nepovede a cítíme zmar a zbytečně vynaloženou energii. I to patří k životu. Tak svůj malý neúspěch sdílíme, společně odhalíme chybu, jsme za ni rádi – naučila nás jak to dělat příště lépe.
Máme radost z nápadů našich rodičů, oceňujeme jejich vůli a vytrvalost při motivaci svých dětí a vůbec nám, učitelům, nevadí, že nám občas „fušují“ do řemesla. Vždy je za tím společný cíl – naučit děti (a často i sebe) něco nového. Spolupráce – o to tady jde.
Podívejme se na společné dílko rodiny Pincových. Nechá nás nahlédnout do domácí školy i někdo další? Za vaše příspěvky budeme moc rádi.
Jednoho pěkného distančního dne pípla v mobilním telefonu klasická přeposílaná zpráva pro obveselení čtenáře, v níž se kdosi pozastavil nad tím, jak by to asi dopadlo s pohádkami, kdyby… kdyby se odehrávaly za současné situace. V době pandemie, spousty vládních nařízení, ale i jiného pohledu nás lidí na běžné věci.
Žáci druhého stupně se pustili do průzkumu, jak by se pohádky mohly odehrát a zda by nám vůbec zůstaly. Vy se pohodlně usaďte, dejte si kávu nebo něco jiného a nechte se unášet novými „covidkami“ našich sedmáků.
Nejen sedmáci se pustili do díla, ale i naši nejstarší žáci. Ti měli úkol obdobný, jen se museli poradit ve skupině a stvořit také verzi pohádky, kterážto by se odehrávala v současné nelehké době. Pohádek tedy máme o něco méně, leč jsou také pozoruhodné a stojí za to si je rozhodně přečíst.