Den 3.
Středeční dopoledne jsme věnovali zaslouženému odpočinku po náročném dnu a budíček si posunuli až na osmou hodinu. Po vydatné snídani jsme si užívali klid na lůžku a relaxovali každý po svém. Před obědem jsme se stihli svlažit v řece Otavě u nás v areálu. Kluci a dívky hráli různé hry ve vodním prostředí, a nebo se jen tak slunili na břehu. K obědu jsme si pochutnali na gulášové polévce a na čevabčiči s bramborem. Následoval menší úklid pokojů. Zdravotník zalepil na nohou puchýře a přelepil některé malé oděrky způsobené dobýváním hradu Rabí. Fyzicky i psychicky odpočinutí máme v plánu celé odpoledne se věnovat soutěžím v netradičních sportovních hrách.
Byly vytvořeny týmy z mixu deváťáků a šesťáků. Kokosové, Nevím, Olivníčci, Pikaču, Gala, Muchu som zabil, Zabijáci - ti všichni se utkali ve hře ringo, discgolf, běžecká štafeta a výdrž ve visu. Potili se, bojovali, prohrávali, vítězili, fandili. Takové bylo středeční odpoledne až do večeře. Po večeři bylo nařízeno relaxování a rychlá koupačka v řece, ke které nám přivezli na zítra rafty a vodácké vybavení. Devítka ještě stihla začít turnaj ve stolním fotbálku. Přiblížila se večerka a my usínáme s představami o zítřejší plavbě na raftech.… Jupííí…zítra budou rafty.
Den 4.
Vstáváme. Balíme se po skupinkách do baťůžků, máme přece jenom omezenou kapacitu v barelu. To si vzít nemůžeš, ne, ne, prostě ti stačí jedny boty. Počkej, musíme vyndat opalovák, zapomněl jsem se namazat a je ve spodu v barelu. To je jen malý výběr hlášek z ranního shonu. Jdeme na snídani a vydatně papáme. Potřebujeme sílu na pádlování. Je 9:30, sraz u raftů u řeky a tvoříme posádky po šesti. Rozdáváme pádla, zapínáme vesty, přifukujeme rafty a říkáme si pravidla bezpečnosti plavby na raftech. Vzduchem zní povel: „Posádky k lodím a rafty na vodu.“ Vyplouváme. Náš cíl kemp Podskalí ve Strakonicích, asi 11 km vzdálen po proudu řeky Otavy. Kormidelníci se snaží synchronizovat pohyb svých pěti háčků k co nejlepší spolupráci. Zlepšujeme se. Ouu jéé, první jez na obzoru v Horním poříčí. Děti namítají: „Pane učiteli, to máme sjet? Nezbláznil jste se?“ Sjíždíme jez jako zkušení mazáci. Děti křičí: „Ještě jednou, to bylo super.“ Další jez v Dolním Poříčí tentokrát koníčkujeme a vydáváme se na cestu do Katovic. Řeka teče, je horko a doufáme, že se meteorologové tentokrát sekli a nás nezkropí předpovídaný přívalový déšť. Ocitáme se na soutoku Březového potoka a Otavy a přirážíme ke břehu pod Katovickou horou, tzv. Kněží horou. Vystupujeme na břeh a jdeme se podívat na zajímavý kamenný jednoobloukový most zvaný Žižkův, pod kterým neteče žádná voda. Jak je to možné? Při regulaci toku ve dvacátých letech 20. století bylo koryto potoka narovnáno a vystavěna betonová lávka. A proč nese jméno slavného vojevůdce? Snad tudy jel dobýt hrad Rabí se svými bojovníky a potřeboval si zkrátit cestu přes potok. Ale spíše je pravděpodobnější, že byl most zbudován o něco později kvůli obchodní stezce. Pro zájemce ještě rychlá ukázka grafitových štol. Rychlá fotka a hurá na vodu. Vyplouváme. Blížíme se k jezu v Katovicích. Klučičí posádka jednoho raftu chce obsadit dívčí raft. Dívčí posádka začíná panikařit a kapitán nevydrží, vyskakuje z lodi. Posádka nevydrží, vyskakuje také. Kdo teď řídí raft? Sakriš, kapitán musí zpět, katastrofa zažehnána. Připlouváme k jezu a koníčkujeme ho. Zastavujeme se v katovickém kempu na oběd, odpočíváme a blbneme ve vodě. Čas letí a musíme znovu do lodí. Vydáváme se na poslední štaci do Strakonic. Žádný jez nás již nečeká a za zvuků písní z filmu Pirátů z Karibiku projíždíme peřeje. Ve výtečné náladě a za skvělé spolupráce posádek vidíme poslední rovinku do našeho cíle. Smutníme, že už jsme na místě. Nepojedeme dál? Předáváme půjčovně Vydrýsek všechno vybavení a moc jim děkujeme. Na kostele ve Strakonicích odbila třetí hodina odpolední. Devítka se loučí a svižným krokem se vydává na autobus zpět do Hoštic. My šesťáci a dva zájemci z devítky se vydáváme na průzkum zdejšího Strakonického hradu a navštěvujeme jeho nově zrekonstruované a interaktivní muzeum. Ptáte se, co jsme viděli? Bylo toho mnoho. Zhlédli jsme výstavu řádu Maltézských rytířů, středověké historické sbírky hradu, kochali jsme se z hradní věže zvané Rumpál, pohráli si s divadelními loutkami a viděli obrovské sbírky dechových nástrojů – dud. Děti zaujala prezentace fezů a výroby strakonické firmy Fezka. V posledním sále nás potěšila výstava nablýskaných motorek ČZ různých kubatur a také zbraně, které v minulosti zbrojovka Strakonice chrlila do světa. Bohužel už se nemůžeme kochat, je spousta hodin a musíme se vydat na vlak. Vystupujeme v Hošticích a pádíme na večeři, uff, to bylo o fous. Shledáváme se s devítkou a společně se připravujeme na závěrečnou párty celého týdne. Přidává se k nám 7. A, ubytovaná ve stanech v nedalekém kempu. Rozděláváme oheň a opékáme přivezené buřty, které přivezli sedmáci až z Davle. Večer se nese v pohodové atmosféře a čas letí. Je jedenáctá hodina a šesťáci se ukládají vyčerpání ke spánku. Devítka se ukládá o pár hodin později, až po nočním vystrašení a přepadu 7. A. To byl den…..
Adam Nejedlý
